Solitaire

Do příběhu Srdcerváčů jsem se zamilovala, proto příběh Victorie byl povinností, k doplnění celku. Děj se odehrává po novele Letos v zimě. I když nejsem věkem cílová skupina, tak mě příběh bavil a rychle ubíhal. Bylo zajímavé sledovat myšlenkové pochody hlavní hrdinky, i když někdy jsem si říkala: „Proč?“. Obrovské „PROČ?“ pro mě nastalo na posledních stránkách. Ten konec byl pro mě překombinovaný a přehnaný. Jako doplnění série Srdcerváči je určitě dobrá. Nedovedu si ale představit, že by mi příběh sám o sobě stačil.

Ani přes varování samotné autorky, že pokud se čtenáři líbili Srdcerváči, tak se Solitaire může úplně minout a nelíbit se (vážnější témata, autorka knihu napsala ve svých 19 letech), jsem nebyla připravená na to... Jak je tahle kniha špatná. Vážně, to bylo utrpení. Postava Tori se mi líbila v Srdcerváčích, ale ve své samotné knize ne. Líbil se mi snad jen začátek. Pak se z toho stala totální slátanina s naprosto stupidní rádoby romantickou linkou, velmi chabá detektivní zápletka cože/kdože je ten Solitaire... Nevím, zda to mělo mít nějaký hlubší přesah, já ho v tom nenašla. Takže témata, kterých se autorka chtěla dotknout, jsou zpracovány tak špatně, že můj pocit po dočtení je prostě...nijaký.

Těžko říct, jak tuhle knihu zhodnotit. Děj byl často skoro nepochopitelný, občas dokonce úplně nepochopitelný, někdy se dokonce zdálo, jako kdyby autorka dala dohromady dvě scény, které k sobě absolutně neladily. Hlavní postava byla bezpochyby magor, protože myšlenkové pochody jako měla ona normální člověk nemá, ale Michael, Nick a Charlie a jejich vzájemný vztah mě přiměl knihu dočíst do konce. Jelikož byla napsána, když bylo autorce jen osmnáct, dá se ta spousta nedostatků pochopit. Svým způsobem to byl psychologický román, který by náladu rozhodně nezvedl, ale zase stojí za to si knihu přečíst, přestože bych ji rozhodně nepopsala jako "výborný debut" - Nic výborného jsem tam nenašla =)

Svéprávný člověk si na každou věc dokáže udělat nějaký názor, ale buď jsem nesvéprávná nebo k téhle knize jen tak nějaký normální názor nelze utvořit. Asi do 3/4 knihy jsem to brala, že ta kniha není špatná, má svůj pesimistický a zároveň osobitý styl, ale jo, proč ne. Je to něco jiného než standardní klišé, které známe. Člověk pochopil, jak je uvedeno na obálce, že nemá čekat love story, leč doufal. Aspoň k závěru. Taky ta hlavní pointa, tedy Solitaire - hrozně mi to připomínalo asi další 2 nebo 3 knihy dohromady.
Hlavní hrdinka byla fakt psychopat - o tom žádná. Michael, ačkoliv zvláštní postavička, oblíbila jsem si ho a Lucase mi přišlo většiny knihy líto. V závěru jsem nečekala, že Lucase nastíní do takové věci. Byl "hezký" důvod, proč s tím začal, ale pak mi přišlo pitomý ho z toho vymotat a svést mu společnou cestu s Becky. Taky vývoj Charlieho, Nicka i Bena mohl být propracovanější, autorka to mohla více rozvinout. Člověk si musel jen domýšlet, sice to bylo možná jednoznačné, ale proč to tam tedy rovnou neuvést? Poslední 1/4 mě trochu zklamala, proto kleslo i moje hodnocení. Na první knihu od tak mladé autorky, všechna čest, ale mohlo to být propracovanější, aspoň dle mého.