Hrobařova dcera
Originální název: Gravedigger's Daughter
(2007)
Joyce Carol Oates 
Všechny obaly
#americká literatura
#boj o život
#nacistická okupace
#nadání
#osamělost
#psychologické
#týrání
#týrání žen
#uprchlíci
#vztahy
#židé
O čem je kniha Hrobařova dcera?
Rebecca Schwartová je dcera židovských uprchlíků z nacistického Německa, jejíž otec, učitel matematiky, nenašel v Novém světě práci jinde než na hřbitově. Chudoba, izolovanost a ukřivděnost vyústí po letech v tragédii, která uspíší Rebečin odchod z domova. Nový život ji však neušetří zkoušek ve vztazích s muži s agresivním manželem, tajemným ctitelem, nadaným synem a přinutí ji ještě několikrát změnit identitu, než se symbolicky završí.Román Hrobařova dcera, inspirovaný osudy autorčiny babičky, je poctou tzv. mlčící generaci, dětem druhé světové války, z nichž mnohé se musely vícekrát znovu narodit, aby překonaly zděděná traumata a uchránily před nimi své potomky. (Založil/a: al-ma)
)
Statistiky
Vydání
Kniha (1)
Komentáře
Na to,že je to taková bichule,a já takové čtu málokdy,tak jsem knížku nepustila z ruky,a všude ji tahala s sebou. Krásně napsaný příběh,můžu jen a jen doporučit!
Obsahuje spoiler 
Kniha se skvěle četla, ale mohla být kratší (a ne kvůli tomu, že bych nerada četla tlusté knihy). Až do útěku od Tignora jsem četla jedním dechem, ale pak už mi to přišlo nějak moc - dopodrobna rozepsané začátky vztahu, lekce piana, odbočka k vrahovi žen, zamilovaný tchán a konec v dopisech. Hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická (hlavně v třetí a dalších částech) a to, že si kartáčovala vlasy rychlými tahy, až jí jiskřily statickou elektřinou a měla rudé/korálové nehty asi nezapomenu, tolikrát to v knize bylo zmíněno (nemluvě o ochlupení). Konec by býval byl dobrý, nebýt těch až zbytečných cca 200 stran předtím. Takže kniha dobrá, ale potenciál byl po první polovině větší.
Kniha se skvěle četla, ale mohla být kratší (a ne kvůli tomu, že bych nerada četla tlusté knihy). Až do útěku od Tignora jsem četla jedním dechem, ale pak už mi to přišlo nějak moc - dopodrobna rozepsané začátky vztahu, lekce piana, odbočka k vrahovi žen, zamilovaný tchán a konec v dopisech. Hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická (hlavně v třetí a dalších částech) a to, že si kartáčovala vlasy rychlými tahy, až jí jiskřily statickou elektřinou a měla rudé/korálové nehty asi nezapomenu, tolikrát to v knize bylo zmíněno (nemluvě o ochlupení). Konec by býval byl dobrý, nebýt těch až zbytečných cca 200 stran předtím. Takže kniha dobrá, ale potenciál byl po první polovině větší.
