Satyrikon

Satyrikon jsem tímto četla již podruhé v životě a i teď s odstupem let mezi prvním a druhým čtením musím říct, že vlastně nevím, jak to mám hodnotit.
Autor tu poukazuje dosti satirickým, skoro až výsměšným tónem chyby tehdejší společnosti. A já musím říct, že byť kniha vznikla před stovkami let, i teď jsem v této knize nacházela určité podobnosti s naší dobou. V tomhle ohledu mne to fascinuje, jak si lidé jsou v některých věcech podobní napříč naší historií. V tomto směru je to zajímavé čtení, které člověka do určité míry nutí přemýšlet o lidech a o tom, jestli se jako společnost někam posouváme, když přijde na charakterové vlastnosti. A je vůbec kam se posouvat?
Na straně druhé musím přiznat, že se mi kniha na některých místech prostě nečetla úplně dobře, musím použít slovo "nuda" - to jsem občas v některých pasážích cítila. A v tom je pro mne Satyrikon trochu rozporuplný - obsahově je to zajímavé čtení, ale tou formou to pro mne nebylo vždy úplně přístupné čtení. A to mi náročné texty obvykle nevadí, naopak je vítám jako příjemnou výzvu. Ale tohle prostě nebyl ten případ.
Za mne průměrné hodnocení. Čímž nechci nijak zlehčovat či zpochybňovat obsahovou či historickou hodnotu knihy. Do hodnocení se mi akorát dost přimotal můj subjektivní čtenářský zážitek.

Tato kniha obsahuje v sobě příběh Hostina u Trimalchiona a několik dalších. Zjistil jsem to když jsem si ji vypůjčil, a mnohdy je s ní spojována v jeden celek.

Na tuto knihu mám rozpoluplný názor - místy mě bavila a místy nudila a musela jsem se opravdu hodně soustředit. Místy jsem se ztrácela a naopak mě místy doslova bavila. Ukazuje společnost v celé její pokrytecké kráse, chtivosti, marnivosti, chtíči. Škoda, že se neuchovalo více z jeho díla, určitě by působilo více jako celek, takhle na mě někdy působilo spíš zmateně. /Nejvíce mě bavila část o impotenci :-D/

Autor zábavnou, satirickou formou poukazuje na realistický obraz schátranej, dekadentnej rímskej spoločnosti, ako aj na milostnú tragikomédiu románových postáv. Je to doba, kedy po ušľachtilom umení nezostalo ani pamiatky. Príčinou úpadku je túžba po peniazoch, po novotách, v nestálosti a duch, otupený nevkusom sa oddáva zvráteným nechutnostiam.


Kúpený Ríman
riadi pri voľbách svoj hlas len zvonivým ziskom a lupom;
úplatný na snemoch ľud, tiež senát je úplatný, priazeň
draho sa kupuje. Márne by si hľadal poctivú mužnosť
u senátorov. Úradná moc sa peniazom poddá.
Dôstojnosť senátu sama už poklesla, skazená zlatom.