Sarajevská princezna

"Francois Mitterand přijel před několika měsíci přesvědčit svět, že se v Sarajevu nic neděje a že není nutné bombardovat srbské pozice. Den před jeho příletem bombardování Sarajeva utichlo. Jen několik raněných. Nás, co jsme neměli televizi ani rozhlas, ani čas je sledovat, malá pauza potěšila; věděli jsme, že k nám zase někdo přijíždí na safari. Když dorazil do nemocnice, ještě jsme operovali raněné ze včerejška. Jednoho odváželi ze sálu v přízemí chodbou spojenou s velkou ordinací. Dveře chodby byly otevřené. Byl jsem ve velké ordinaci a najednou u vchodu stanul Mitterand. Nikdy jsem neviděl tak dokonalý oblek jako na něm. Francouzský prezident byl neuvěřitelně elegantní a autoritativní. Nemluvil a ani se na mne nepodíval. Pro něho jsem byl vzduch. Arogance v akci. Jen tázavě pohlédl na pacienta, kterého zrovna vezli ze sálu. 'Ten je od včerejška,' vysvětlil Nale a vedl hosta přes ambulanci za pacientem. Za pár hodin to začalo zase bouchat a pálit z nebe i ze země a věděli jsme, že francouzský prezident odletěl. Nevěděli jsme, že oznámí světu, že v Sarajevu je všude klid; on, hrdina, tam byl, a nic se nedělo. Nikdo nestřílí. Srby není třeba bombardovat."

Doporučuji všem. Příběh je velmi drsný, ale tak skvěle napsaný, že se kniha čte sama. Doktor Jaganjac je skvělý lékař, ale také skvělý a velmi milý člověk. Jeho velice upřímná výpověď něchce nikoho poškodit, prostě jen popsal nefungující systém v hrozné době. Sám sebe nestaví do lepšího světla, přiznává své chyby, které jsou ale lidské, ale chyby těch "velkých a dokonalých" jsou nelidské, ovlivnily a ohrozily životy mnoha lidí. Kniha je napsaná s úctou ke kolegům, kteří stejně jako on bojovali o životy všech, nerozlišovali národnost či etnickou skupinu, sami byli na pokraji sil a přesto to nevzdali. Kniha zanechá ve čtenáři hluboký dojem a snad se začne dívat na svět jinýma očima.
Velice si vážím, že někdo takový žije a pracuje v České republice - je to frajer.

Tato kniha je strašně silná a zadře se vám pod kůži. Nezbývá mi než vyslovit hluboký respekt před všemi, kteří zachraňovali lidské životy v nelidských podmínkách. Nemluvím jen o lékařích a sestrách, ale i o lidech, kteří jim pomáhali - Mirza, Semir... Konec knihy je strašně silný a vžene Vám slzy do očí. Jsem hrdá na to, že autor zrovna u nás našel potřebný klid a mír.

Syrové vyprávění o válečné chirurgii a boji proti větrným mlýnům tzv. mírových organizací. Vadila mi jedna technická věc a to český překlad, který vyzníval hodně krkolomně.