Fahrenheitova dvojčata
Originální název: The Fahrenheit Twins
(2005)
Michel Faber
Všechny obaly
O čem je kniha Fahrenheitova dvojčata?
Michela Fabera porůznu přirovnávali k Ianu McEwanovi, Paulu Austerovi či Roaldu Dahlovi, ale sbírka povídek Fahrenheitova dvojčata bohatě dokazuje, že pro Fabera jsou všechny škatulky příliš těsné. V sedmnácti povídkách mění žánry skoro tak často jako místo: od Skotské vysočiny až po vlhkou Jakartu, od kousavé sociální satiry až po science fiction, od pocty Poeovi až po pastiš na Irvina Welshe. Vezměte si například první větu povídky Jak málo stačí, v níž se mladá matka strachuje, že ji tíha mateřství připraví o příčetnost i o život: „Když jednou ve středu ráno nedávala Christine na chvilku pozor, upustila dítě na podlahu a ono se jí polámalo.“ Další povídky zase pojednávají o pacientovi, který se po pěti letech překvapivě probudí z kómatu, celá země se tajemně noří do tmy, bezdomovci končí ve zlověstném útulku a spekuluje se nad osudem myši vyhozené z okna činžáku. Vítejte ve Faberově znepokojujícím světě, v němž se záhadné, rozpustilé a makabrózní prvky mísí v bizarní, a přece půvabné harmonii. Tak jako Auster i Faber rád zasazuje své postavy nejen na okraj společnosti, ale i na pomezí duševního zdraví a dokonce samotné reality. Odtud jim autor určí nejistý směr a vyšle je na pochod. Někteří uspějí, jiní ne, ale všichni čtenáře zaujmou. (Založil/a: voeroes)
(Zobrazit více
)
)
Statistiky
Vydání
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Všechna vydání
Všechna vydání
Komentáře
Tato povídková sbírka se mi líbila mnohem víc než Někdy prostě prší. Mnohé povídky se do člověka zakously a nepustily až do konce. Myslím, že každý by si tu našel něco pro sebe. Doporučuji!
Jak říká anotace, děj povídek se pohybuje na hranici reality a postavy na hraně příčetnosti. Je to trochu šílené, odnesete si silné dojmy. Rozhodně nejde o četbu na dobrou noc. Faber mě opakovaně dostal svými nápady. Vytkla bych mu jen jistou šablonovitost ženských postav a způsobu jejich vyšinutosti.
Po souboru Někdy prostě prší, který mě uhranul minulý rok jsem přečetl Fahrenheitova dvojčata, které jsou minimálně tak skvostné jako jejich povídkový předchůdce! Doufám, že překlad dalších Faberových děl se chystá, poněvadž už mi zbývá přečíst jen Pod kůží.
Působivé povídky, jejichž nejsilnější moment spočívá v tom, že končí před koncem. Autor perfektně a sugestivně zobrazí určitou existenční situaci, rozehraje zápletku, ale ke katarzi už se nedostane. Tíživost situace spočívá v její nedořečenosti. V absurdním světě je nejabsurdnější to, že nepřichází nikdo se záchranou, s trestem či s řešením. Absurdita je to, že na tom šíleném kolotoči uháníme dál a dál.
Tento můj pocit z četby nejvíce podtrhuje povídka Finesa nebo Jak málo stačí.
Tento můj pocit z četby nejvíce podtrhuje povídka Finesa nebo Jak málo stačí.







