Maus

Po letech jsem si znovu přečetla tento biograficky laděný komiks a opět to byl silný zážitek.
Linie, v níž autorův otec Vladek vzpomíná na své děsivé zážitky z války, kdy on, jeho žena a jejich příbuzní skončili v koncentračních táborech, je hodně tíživá a silná. Autor tu navíc jako zkušený kreslíř využívá metaforického vyjádření (Židé zobrazeni jako plaché myši vs. nacisti zobrazeni jako kočky "hrající si" s myšmi), které o to víc zdůrazňuje tu hrůzu a tíživost všech zážitků.
Druhá linie sledující autorův vztah s otcem ale také není příliš optimistická. Velmi výrazně se tu projevují mezigenerační rozdíly a odlišné vnímání světa, vycházející z toho, že jeden z aktérů je přeživším holocaustu a do konce života si nese následky všech hrůz, které se mu děly a kterým byl svědkem. Zatímco syn, narozený až po válce, tuto zkušenost nemá a okolní svět a život vnímá zcela jinak.
Tyto rozdílné zkušenosti tak vytvářejí určitou propast ve vztahu otce a syna, kterou je občas těžké překlenout. Tato druhá linie vycházející z osobních zážitků autora je tak také určitým svědectvím o tom, jakým způsobem válečné události ovlivňovaly vztahy ještě dlouho potom, co již válka skončila.
Za sebe toto dílo rozhodně doporučuji.

Mám z knihy rozporuplné pocity. Kniha se mi líbila a bavila mě, ale na to, jak je o tak těžkém tématu jsem měla pocit, že je psaná hodně odosobněně, vyprávěno jako bez nějakého hlubšího citového zabarvení a přitom tam pocity musí být velice silné. Kresba se mi líbila hodně, velice zajímavý způsob ztvárnění.

Komiksy tak často nečtu, tento mě však zaujal jednak díky Holokaustu, o kterém vypráví. Musím říct, že mě to příjemně překvapilo a to hlavně díky originálnímu zpracování. Místo lidí v knize vystupují zvířata, například myši, kočky, prasata... což mi přišlo skvělé. Je to zase trochu jiný pohled na tuto část naší historie...
Určitě bych jej doporučila každému, především studentům, které dějiny třeba až tak moc nebaví

„A jediná cesta odtud pro nás všechny vede … skrz tamty komíny. Abrahama už jsem vícekrát neviděl. Myslím, že odešel komínem.“

Příběhy o přeživších holokaustu jsou na jedné straně strašlivé, na druhé zvláštním způsobem fascinující a podmanivé. Co je za tím, že přežili? Enormní síla vůle, vůle přežít? Umění přežít za drsných podmínek? Nebo jen obyčejné štěstí v neobyčejné situaci? Asi kombinace všeho. Maus je emotivní příběh, trefně karikované šílenství masového vraždění, židé jsou myši, nacisté jsou kočky, Poláci jsou vepři. Hádám, že v Polsku kniha asi zase tak oblíbená nebude, s ohledem na citlivost Poláků na jakékoliv zmínky, že snad pomáhali (nebo nečině přihlíželi) nacistům posílat židy do vyhlazovacích táborů. A že pomáhali, jak dokládá množství historických pramenů. Antisemitismus byl ve střední Evropě zažrán skutečně hluboko. Ne všichni, samozřejmě, přesto jich bylo dost.

Je to drsně, ale výstižně nakreslený komiks. Kresba je ryzí, jednoduchá, bez pozlátka, bez kudrlinek. Atmosféru strachu a krutého vyhlazování utužuje černobílé provedení.

A přestože ten historický příběh přežití a holokaust je sám o sobě strašlivý, daleko víc na mě emocionálně působil vztah autora a jeho otce. Živě vidím ty stařecké manýry, tu umíněnost, smutek, občas manipulaci. Proč? Když ta historická linie je o tolik důležitější, s výraznějším poselstvím? Možná proto, že otce máme téměř každý, vztah s ním je mnohem bližší a uchopitelnější než vzdálený holokaust. Tatínek Arta Spiegelmana mi v mnohém připomíná mého tátu, stará garda, se vší tou umíněností, vše je třeba udělat hned, nic nelze odkládat. Ty situace vyvolávají na rtech úsměv.

Rozhodně doporučuji.