Ďábel v zrcadle

Nebudu zbytečně plýtvat superlativy a ani mrhat mým vzácným časem, pro všechny váhající mám krátký a jednoduchý vzkaz... Kašlete na všechny komentáře a začtěte se do Ďábla v zrcadle... Nebudete litovat...

Stein a Barbarič opět nezklamali. Jako dvojice vyšetřovatelů, v doprovodu kaprála Jaroše, opět vytasili důvtip, odvahu a odhodlání při vyšetřování nového případu. A já se u toho bavila.
Pravda, začátek mi trochu trval, než jsem se jím prokousala. Knihy z této série jsou obecně dost hutně napsané - člověk je vždy zavalen notnými informacemi o době, prostředí a souvislostech (politických, historických, společenských), takže chvilku trvá, než se v tom zorientujete, což se mi potvrdilo i v tomto případě. Ale to rozhodně nevnímám jako nějakou výtku. Naopak se mi to na tom moc líbí, jak si s tím autor dává pokaždé záležet. Pokaždé mne uchvacuje, jak má autor tu dobu, v níž se to odehrává, tak moc dobře nastudovanou. Nebo aspoň tak to na mne jako na laika působí. A měla jsem stejný dojem i z této knihy. Takže za to palec nahoru.
Zápletka opět skvělá, zašmodrchaná, s logickým vyústěním a akčním závěrem.
Zároveň jsem se opět královsky bavila při slovních přestřelkách mezi Steinem a Barbaričem, kteří jsou odlišní jako den a noc. Přitom se tak dobře doplňují! Zároveň se ale nepřestávají popichovat, když to jen jde, což mne dost baví.
Tuto knihu jsem si prostě užila a celou sérii zatím mohu moc doporučit.

Moje oblíbené historické detektivky, se skvělými postavami, a ještě nacpané hláškami. Nemám, co víc dodat.

"Je nejvyšší čas obstarat vám něco na obranu. Nemůžete se věčně spoléhat na ten pozlacený rožeň." Barbarič sklonil zrak ke svému rapíru.

"Se střelnými zbraněmi si rozumím ještě méně, než tady kaprál."
Jaroš mlčky přikývl. Taky se na vchod do nejproslulejší puškařské dílny ve Vídni díval, jako by se tam praktikovala černá magie.

Opět parádní počin! Zápletka tentokrát nebyla tak tajemná, jak jsme byli doposud zvyklí, avšak v honu na atentátníky na arcivévodu Matyáše se naše trojice opět předvede. Obdivuji kaprála Jaroše, páč ten po celou dobu snad ani nespal :) Celkově je pak kniha laděna spíše jako střet katolicismu a ostatních směrů tohoto náboženství. A k tomu samozřejmě nesmí chybět ani notná dávka humoru.

Zvěd se vrátil a potvrdil, že stezka vede ke skalám.
"Je tam puklina. Nejdříve si jí člověk nevšimne, zakrývá ji spouste popínavého plevele. Jako zelená opona. Ale když se rozhrne, objeví se chodba do podzemí"
"Nevšiml jste uvnitř světla?" zeptal se Stein. "Ohně, pochodně..."
"Ne, pane. Ale smrdí to tam. Strašně."
"Čím?"
"No..." Dráb se zatvářil rozpačitě. "Drakem."
"Nežvaň," zabručel Quarient. "Co přesně jsi cítil?"
"Kouř a hovna, pane. Přesně jako v dračím doupěti"
"Kolik dračích doupat jsi už navštívil, pitomče? Cítil jsi táborový oheň a hnůj. Koně podle všeho schovávají uvnitř. Máme je, pánové."