Oči modrého psa
Originální název: Ojos de perro azul
Gabriel García Márquez 
Všechny obaly
#O čem je kniha Oči modrého psa?
Povídky ze souboru Oči modrého psa patří k raným Márquezovým dílům. Vznikly v letech 1947 až 1955 a vyšly dokonce až v roce 1974, sedm let po vydání autorova nejslavnějšího románu Sto roků samoty. I proto představují trochu jiného Márqueze, neboť náležejí k žánru fantastické prózy a je v nich patrný silný vliv surrealismu. Ve čtrnácti povídkách se čtenáři přestavuje složitý, mnohovrstevnatý svět, v němž sen koexistuje se skutečností, život se smrtí, přítomnost s minulostí, šílenství s racionalitou. Svazek vychází česky poprvé. (Založil/a: icekafe)
)
Statistiky
Vydání
Kniha (1)
Komentáře
Gabriel Garcia Márquez patří k mým úplně nejoblíbenějším autorům, ale tahle knížka povídek je z mého pohledu bída. Celou knížkou prostupuje oslizlá makabrozita a opile smrtná tématika. Hnití, rozklad, zmatené představy – jsem mrtvý, ale vnímám, slyším, vidím, dokonce rostu! Opravdu mě to nebavilo. Zcela mi chyběla autorova zvláštní veselost, radost ze života a potřeštěnost, pro které ho mám tak ráda. Za mě propadák.
Kniha obsahuje 14 povídek. Celkově se mi líbila většina povídek. V povídkách se vyskytují magické prvky, mají tajuplnou atmosféru, vyskytují se v ní také existenciální témata (láska, osamělost, odcizení, krize identity, vina, smrtelnost). Přenesla se na mne atmosféra jiné kultury. Povídky jsou krátké, u některých povídek si nejsem jistý, jestli jsem pochopil jejich smysl, takže některé povídky vybízejí k tomu, abych se k nim časem vrátil a znovu se do nich ponořil. Čtenář se musí na čtení povídek více soustředit. Líbily se mi například tyto povídky: Třetí rezignace, Eva uvnitř kočky, Natanael jde na návštěvu a další. Nejméně se mi asi líbila povídka Rozhovor v zrcadle. Povídky mne zaujaly svými náměty a knihu hodnotím na 100 %. Kniha má pěkný přebal.
Dlouhodobě zvažuji, že si od autora přečtu knihu STO ROKŮ SAMOTY, ale stále jsem se k této knize nedostal, něco mě stále od ní odrazovalo, možná její náročnost, těžko říci. Každopádně po přečtení knihy OČI MODRÉHO PSA jsem se rozhodl, že dám knize STO ROKŮ SAMOTY šanci a vyzkouším ji a uvidím, jestli se začtu a bude se mi líbit. :)
Dlouhodobě zvažuji, že si od autora přečtu knihu STO ROKŮ SAMOTY, ale stále jsem se k této knize nedostal, něco mě stále od ní odrazovalo, možná její náročnost, těžko říci. Každopádně po přečtení knihy OČI MODRÉHO PSA jsem se rozhodl, že dám knize STO ROKŮ SAMOTY šanci a vyzkouším ji a uvidím, jestli se začtu a bude se mi líbit. :)
Tak to byl výběr pro přípravu na sebevraždu. Něco mi už až vadilo, prostě tam těch hororových výstřelků bylo trochu moc. Vlastně tam ani nic jiného nebylo.
Poněkud silný šálek kávy, ale stojí za to! Mám ten surrealismus prostě ráda. Člověk by se měl jen nechat unášet zvláštní náladou těchto povídek, protože pokud nad nimi začne hodně přemýšlet, tak se mu bude špatně spát..:)))
