Verše

Překvapivé verše když vezmu v potaz věk autora. Ano - toho Jana Zajíce, který osudem následoval Jana Palacha. Překvapilo mě, že komentáře nebyly tak lichotivé, jak bych čekala. Sbírka obsahuje celkem 21 básní a i přes chyby v textu (za ty nemohl autor) se mi básně moc líbily a nejvíc asi ta s názvem Čas:


"Mírně zvlněná krajina

a průzračnost modravých dálek

tu a tam se menší kopec vypíná

a já blázen se podzimu zalek." 


"Silnice jí tu dodává 

neuvěřitelné krásy

v níž krása zlata lákavá

by těžko zadala si." 


"Dozrály však už dávno klasy 

a klid vládne na polích

a dozněly i štěbetavých ptáků hlasy 

a nedaleko je doba, kdy na okolí sedne sníh." 


"Pořád je cítit slunce svit

i když vzdáleně, 

ale čas ten musí stejně jít

a čas, čas ten nechodí zpomaleně." 

89 / 2021

Je to útlá sbírečka skutečně jen s několika málo kousky, ale je to působivý svědectví o člověku, který se rozhodl pro jistou vysokou oběť (mělo-li to smysl, čili nic, není v tomto kontextu podstatné). Asi je dobře, že to vyšlo a může tak tímhle způsobem hovořit k nové generaci. Po stránce jazykové a poetické je to ovšem nevalné, prostě takový veršovánky, co na střední píše každej citlivej hoch...

Nádherné a bolestné čtení, které mnohokrát pohne vaší duší. Nejsilnější verše jsou přirozeně ty, které se zamýšlí nad událostmi a činy let 1968 a 69. Jan Zajíc v nich nebásní ve jménu velkých idejí, ale ve jménu idejí lidských. Jeho poezie se však dotýká i příjemnějších témat.
Kvalitu sbírky bohužel shazuje šokující diletantství nakladatelů. Na těch několika málo stránkách dokázali svými překlepy a hrubkami drasticky poškodit několik Zajícových básní, i jeho krátký životopis v závěru knihy.

Kdybych věděl, že je to "ten" Zajíc, tak jsem si to nepůjčil. Pokusy o verše jsou diletantské, nevyrovnané, snažící se napodobovat slavné, místy silácké. vypadá to, že byly "scénáristou" dodatečně upravovány. Nešťastné lásky, kouření a alkohol (pivo) nadělali své. Možná, že by z něj něco bylo!, ale...