Morana Mařena

Nápad dobrý, děj ušel, ale forma mi nějak neimponovala. Autor působí příliš mentorsky a bere tak postavám možnost sebevyjádření. Ty jsou pak lehce neživotné a navíc rozporuplné. Příklad: Děti žijí buď ve městě nebo na vesnici a podle toho se také do jisté míry chovají a umí rozdílné věci. To, že dvanáctiletá Kája žijící s rodiči na samotě v hájence v životě neštípala dříví a evidentně nikdy nepomáhala matce v kuchyni nijak jinak než jako podržtaška, je opravdu hodně mimo realitu. Navíc její matka se místy chová jako ortodoxní Amiš, takže by člověk předpokládal, že dívka, pokud už netráví život na internetu, pracuje. Ovšem dělá asi něco jiného a je mi záhadou co.
Dvojčata jsou rozmazlení frajírci a podvodníci, navíc trochu omezení, jak je patrné z toho, jakým způsobem ve škole podvádějí. Je zajímavé, že jejich první informace o Moraně jsou tak podrobné, že mi dalo dost práce si je ověřit, ale na ten nejtriviálnější základ, který na mě vykoukl už z prvního odkazu, přijdou jako na největší objev až na konci.
Pepa – týrané zakřiknuté děcko, které zapříčiní smrt svého otce. Vždycky je někdo jen do počtu a tady je to prostě Pepa.
A nakonec Tátuch – duch Kájina otce – jak se mají platit složenky, umí zřejmě vysvětlit dobře, ale když jeho dceři hrozí zmrznutí, poradí ji, aby vlezla do domu deseticentimetrovou škvírou pootevřené větračky v prvním patře, místo aby rozbila okno někde v přízemí.
Byly pasáže, které jsem si protrpěl, naivita hlavních hrdinů mě občas doháněla k šílenství. Nakonec jsem to dočetl, ale nijak odvázaný jsem z toho nebyl.
Jak jsem psal, nápad i děj ušly, forma to ale dost zabíjela.

Nejspíš to bude tím skvělým přednesem Mileny Steinmasslové, ale mne opravdu chvílemi mrazilo:)). A mít malé děti, hodně bych se rozmýšlela, zda jim knihu vůbec dát do ruky. Hlavně dějová linka Pepy mi přímo rvala srdce. Jako děti jsme všichni snili, že získáme nějaké ty nadpřirozené schopnosti, dětem v knize se přání splní, ovšem "přej si opatrně" že? I dospělý by měl co dělat, aby se s takovou situací popasoval a nezaprodal duši čertu. Autor stvořil své dětské hrdiny tak, že pocházejí z dost odlišných sociálních vrstev a rodinných vazeb a pro mne bylo zajímavé sledovat, jak se s těmito odlišnostmi děti vypořádají, aby vytvořily kompaktní jednotku pro boj se zlem okolo nás, ale i v nás. Možná i trochu naivně se může některým dospělým příběh jevit - ale je to kniha pro děti a hlavně pro ty bylo určené poselství příběhu. Mně se tahle kniha s celou svojí tísnivou atmosférou moc líbila. Jsem zvědavá na Polednici. Jedna věc mi ale neskutečně vadila, až na tolik, že strhávám hvězdičku - výrazy mamuša a tátuch - fakt mi to rvalo uši:((.

Jan Vojtko si zafantazíroval, napsal knihu a vytvořil svět plný lidového folklóru, fantasie, mystiky, hororu a bohužel i velké pohádky. Líbilo se mi například, jak zkušeně buduje vztahy dětí jedné party, jak pracuje se staroslovanskými pohanskými motivy, jak graduje pátrání i napětí. Vyprávění občas sklouzlo do nereálných až neuvěřitelných situací, které vyprávění z života jedné vesnice doslova pohřbívají. Nakonec jsem se s mixem různých žánrů ale smířil a Moranu Mařenu docela chválím. Především oceňuji dovedně začleněný lidový folklór, který se prolíná celým příběhem.

Pěkné čtení. Poslechnuto jako audiokniha v podání paní Steinmasslové, která se své úlohy ujala tak báječně, až místy mrazilo v zátylku.
Výborný námět, hezké zpracování (ano, jen hezké) a úchvatná, hrůzná Morana, představitelka smrti, zimy a neúrody, která stojí opodál, když si děti hrají. A dívá se. Je to sympaticky chladné, a právě pro tento chlad a přizvání děsuplných folklorních bytostí na českou literární scénu si ráda dopřeji i navazující knihy.