Alenka v říši zombií

Kniha začíná následujícím věnováním: „V první řadě musím poděkovat Bohu. Po dokončení hrubé verze tohoto příběhu jsem velmi onemocněla. Několik měsíců jsem nemohla pracovat; trpěla jsem příliš silnou bolestí. Začala jsem hledat Pána a on mě uzdravil...”
To málem stačilo, abych knihu odložil. Ale přece jen jsem tomu chtěl dát šanci. Vydžel jsem 7 stran... Za věnováním je totiž „Vzkaz od Alenky”, který na jedné straně shrnuje děj nejméně celé první kapitoly. A když se pak na scéně objevily nesympatické, prapodivně se chovající postavy, veškeré zbytky vůle k přečtení této knihy zmizely v nenávratnu.

Jediné, co mě na této Alence zaujalo, tak je povedená obálka. Ale to u knihy od Fragmentu není žádným překvapením.

Dočetla jsem to do poloviny a pak mě nadobro přestalo zajímat, co se bude dít dál. Odkládám nedočtené. Začátek působil docela lákavě, ale s přibývajícími stránkami ve mně sílil pocit, že něco podobného už jsem četla (třeba ve Stmívání, byť nadpřirozeno dostává jinou podobu), že je děj hloupoučký, a navíc mě zlobil místy doslovný, a tudíž nesmyslný překlad. Škoda, celkem jsem se těšila.

Ano, i já jsem se pozastavila nad autorčinými úvodními slovy díků a říkala jsem si, že mi to úplně nekoresponduje s e zombíky. Ale tak, staly se už jinačí věci, že? Jedeme dál.

Alenka je vcelku normální šestnáctileté děvče, má ráda svou rodinu a v hlavě má slušný zmatek (pořád OK). Ale pak mi to začalo nápadně připomínat jiné příběhy (Stmívání, Bratrstvo černé dýky, Divoká píseň). OK, s tím můžu taky ještě jakž takž žít! Ale co mi teda sakra vadilo, byl způsob vyprávění a vedení dialogů - hodně naivní, prvoplánové, trapné a hloupé. Klišé střídalo klišé, jakoby tahle young adult nemohla mít svůj nápad. Taky mi moc neštimovalo svezení se na známém titulu Alenka v říši divů... jen jméno, králík a názvy kapitol nestačí, prostě umělá berlička, která nedává smysl. A navíc linka se zombíky? Jedno velké zklamání. Autorka se podle mě pustila do tématu, které bylo nad její síly.

Shrnutí: číst se to dalo, naštěstí to odsejpalo, ale fakt hodně slabé, dost dobře nerozumím tomu, jak se to mohlo stát bestsellerem New York Times?!? No, druhý díl vynechám... je mi totiž úplně fuk, co s Alenkou bude.

Jsem zmatená.
Co jsem to právě přečetla?
Byla to parodie? Byl to vážně myšlený příběh s parodickými prvky? Nebo to bylo jen myšleno vážně a o to hůř? Podle názvu jsem čekala něco úplně jiného. Fakt. Měla jsem naději. Kterou autorka vzala a zmuchlala ji do malé kuličky, zapálila, uhasila a pak spláchla do záchodu. Já fakt naivně čekala víc :D (Prosím, nečekejte temný retelling Alenky v říši divů se zombíkama).
Místo toho jsem dostala mix Buffy, Stmívání, Shadowhunters se zombíkama.
Na začátku to vypadalo slibně, ale když se vše zvrhlo a na scéně se objevil... tajemný, sexy, neodolatelný mačo Cole a jeho fialové oči a svaly, hromada dalších cool děcek a naše hrdinka samozřejmě upoutala pozornost hlavního sexouše, moje zmačkaná naděje, spláchnutá a putující potrubím se definitivně rozložila na kousky.
Ano, uznávám, že vedlejší postava Cat byla roztomilá. Ale to je tak vše.
A proboha, hned ten úvod? "Několik měsíců jsem nemohla pracovat, trpěla jsem příliš silnou bolestí. Začala jsem hledat Pána a on mě uzdravil." Už to mě mělo varovat. No chvalme Pána tedy, možná kdyby si autorka místo toho zašla k lékaři, nemusela by vzniknout tahle kniha, která vypadá, že byla napsána pod silnými medikamenty.