A Court of Wings and Ruin

Už je to nějaká doba, co jsem knihu dočetla, ale nedostala jsem se k jejímu hodnocení. Musím se přiznat, že se mi tento díl líbil a trošku míň než druhý. Zde se postavy připravuji na blížící se válku a tvoří se nová spojenectví a člověk často neví, komu může a nemůže věřit. Fayre už se zde chová jako opravdová vladařka a zapojuje se do různých intrik Dvorů. Je krásný sledovat její vztah a doplňování se s Rhysandem. Je dva jako pár jsem si opravdu zamilovala, náramně se k sobě hodí. Líbí se mi jak se utváří postupně i různé další vztahy okolo nich. Také je zde kladen velký důraz na rodinu. Občas mi některé pasáže přišly trošku natahované, ale celkově jsem si knihu moc užila. Válka samotná je jedno velké woow! Několikrát jsem při ní zadržovala dech a nemohla číst dál. V určitých momentech jsem dokonce odmítala číst dál a musela jsem si dělat přestávky. Jeden z největších momentů knihy jsem trochu předvídala jak dopadne z ohledem na předchozí díly a předchozí sérii Massové, ale i tak jsem si ho užila.

Taky mám po přečtení chuť pobít ještě někdy v Prythii, 1. května vyšlo na trhu pokračování.. tak snad jen pár chvil pobít ještě v světě víl.. další díl se bude zabývat Nestou, upoutávka na konci Frostu a Starlightu byla zajímavá a navrací se tomu trochu spád. Tyhle knihy mi docela dost obohatily slovní zásobu anglických sprostých slov a toho sexu ;D .

I already read this masterpiece, but in my native language And I must say, that in english it Is even better! ❤️

Takže válka. I zkratka názvu (ACOWAR) napovídá, o čem tato kniha je. Válka je opravdu všudypřítomná, mluví se o ní, probíhají přípravy, plány, sezení a líté boje, a čtenář ví, že k ní dřív nebo později musí dojít. Válka (i vše, co jí předchází) je tu surová, zbytečná, krutá a opravdová. Asi jako každá válka. Naštěstí to není jen o válce.
Feyre se docela rychle naučila dvorské intriky a dokáže být pěkně vypočítavá a vychytralá. V ACOWARu se představí i jako skvělá herečka, rázná a chytrá Vladařka a potvrdí, že je rychle uvažující a obětavá bojovnice. Třetí díl sice není tak úžasný a dechberoucí jako díl druhý, nicméně ani tady není nouze o překvapení - dočkáte se nečekaných spojenectví, velkých odhalení, opět se všechno zamíchá a nebudete chvíli vědět, čemu a komu věřit, kdo je a kdo není zas tak úplně špatný. Postavy, které nenávidíte, se můžou stát vašimi oblíbenými, některých vám bude líto, některé budete nenávidět ještě víc. Nouze není ani o žhavé scény, i když ustupují do pozadí a dávají přednost spíše tématům rodiny, spojenectví, přátelství a pravé lásky. A pravdy - pravda zde hraje velkou roli.
Objeví se i nové zajímavé postavy - jsem moc ráda za některá "monstra", Vladaře a jejich společníky, klidně bych uvítala, kdyby o nich bylo řečeno víc, ale snad se dočkáme nějakých doplňujících příběhů z minulosti v dalších knihách. Kromě Vladařů se můžete těšit na odporné postavy, které můžete nenávidět, opovrhovat jimi a přát jim smrt.
S. J. Maas umí pracovat s textem - její jazyk je bohatý, čtivý, postavy propracované a reálné a zbožňuju její popisy míst, lidí, oblečení, barev, chutí, vůní, pocitů - všeho. Chrlí na vás toho tolik, že knihu člověk zhltne až příliš rychle a rád se k ní pak znovu vrací, aby našel nové věci, kterým předtím tolik nevěnoval pozornost. Aspoň já to tak tedy mám. Navíc moc dobře pracuje s napětím čtenáře - i když jsou některé věci předvídatelné a říkáte si, že to bylo jasné, na další straně vás překvapí úžasným či strašlivým odhalením. Kromě toho, že někdy využívá jména z mytologie, která postavám opravdu sednou, moc chytře dokáže do svého příběhu začlenit prvky z klasických pohádek - o Krásce a zvířeti z prvního dílu teď nemluvím, spíš taková malá připomenutí nějaké té známé scény - popelkovské přebírání čočky a popela v prvním díle, všudypřítomné rampelníkovské dohody (v ACOWARu vtipně použitá vsuvka i s prvorozeným), v této knize jsem narazila nejen na motivy ze Sněhurky a pohádky o Rumplcimprcamprovi, ale třeba i na Labutí jezero. O některých postavách a příbězích se autorka vždy jen letmo zmíní a vy pak toužíte vědět víc, znát všechny ty příběhy v pozadí - jaké to bylo, když Stryga byla zlou královnou ze Sněhurky, jestli je Kostěj ten, kdo vládne Labutímu jezeru a jestli je to TEN Kostěj Nesmrtelný, kterého známe z ruských pohádek; chcete číst dávné příběhy o Amren, o historii dvorů a Vladařů, o celém Prythianu i jiných vílích územích.
Kniha je již klasicky velice čtivě napsaná, 700 stran v angličtině vám pak přijde jako nic, chcete víc a je vám líto, že už příběh končí. Asi proto už ji mám přečtenou čtyřikrát. Sarah prostě umí a série Dvorů je pro mě špičkou mezi YA literaturou. Třetí díl není tak dechberoucí jako bezkonkurenční dvojka, ale abych byla upřímná, Mlha a hněv pro mě byla dokonalou knihou díky flirtující, popichující se a uhánějící se dvojici Feyre - Rhysand. Tady už jsou trošku "usedlejší", i když jejich láska pořád září a přechází k vám z každé stránky. A vy je milujete. Vy JI milujete - dokonalou, osudovou lásku, jakou svět nespatřil. Lásku mezi nejmocnějším Vladařem, jaký kdy v Prythianu existoval a mocnou bytostí s lidským srdcem, která vzešla ze všech dvorů.
Moc bych chtěla, aby se další knihy orientovaly na postavy, které známe. O nikoho dalšího nestojím, jen vědět víc o těch, se kterými jsem se už v knihách setkala.
S A Court of Wings and Ruin (někde už jsem viděla předběžný překlad Dvůr křídel a zmaru) jsem si opět prošla celou škálou emocí a vybrečela jsem jezero slz, protože Feyre a Rhysand jsou moje nejoblíbenější dvojice v celé mé knižní i filmové historii a já s nimi prožívala všechny jejich radosti, ztráty i smutky.