Půlnoční vrah

Stále se jedná o kvalitní českou detektivku, ale tentokrát mi Tara přišla trochu víc otravná a trochu míň vtipná. Budu si muset naordinovat delší rozestupy mezi jednotlivými díly. Faktem je, že téměř do půlky jsem vcelku neúspěšně hrála s autorkou a jejími postavami "Kdo je kdo" a to na čtivosti taky nepřidá.

Nemůžu si pomoct, ale Tara mi je prostě nesympatická. Všichni v jejím okolí jsou blbci (chlapi zejména), jen ona je hvězda.
Přesto čtu knihy Veroniky Černucké ráda. Dobře se čtou, děj se nevleče a má to spád.

V knize vystupuje velmi mnoho postav, které jsou mezi sebou ještě vzájemně příbuzensky provázány, a tak se v nich můžete ze začátku ztrácet. Kolikrát jsem do druhého dne, kdy jsem se opět dostala ke knížce, zapomněla kdo je kdo a ke komu patří a mnohdy musela listovat zpět. Než jsem se konečně začetla a pochopila všechny vztahy, byla jsem už daleko za polovinou. Druhá polovina knihy, kdy už jsem měla ve všech vztazích konečně jasno a neztrácela se v nich, mě bavila mnohem více a přečetla jsem ji prakticky jedním dechem. Mrtvých a podezřelých přibývá a já byla napnutá k prasknutí, kdo je nakonec onen Půlnoční vrah a jaký měl ke všem těm ohavným činům motiv. Měla jsem pár tipů, ale neuhodla ani jeden. Pokud máte rádi české detektivky odehrávající se v domácím prostředí a s obyvateli, kteří by jako z oka vypadli vašim sousedům, je tato kniha jistě správnou volbou.

Tento díl pro mě z nějakého důvodu nebyl tak zajímavý jako díly předchozí. Pitoreskní vila, zámek a klášter jsou asi jednoduše zábavnější kulisy než obyčejné městečko.