Do vnitrozemí
Všechny obaly
#česká literatura
#deprese
#melancholie
#minulost
#nemoci
#smrt
#smutek
#syrovost
#vztahy
#vztahy na pracovišti
#závislosti
O čem je kniha Do vnitrozemí?
Okamžik, jeden z tisíce, kdy člověk udělá krok stranou a seskočí z pojízdného pásu vlastního života: vypne telefon, ať si všichni trhnou, ráno kdovíproč neodejde do práce, jen tak se opije s cizím mužem, nabídne azyl nuzákovi či rozkope vlčí máky. To je ta chvíle, kdy se život otevírá, objevuje se cesta nebo propast nebo cesta na dno propasti. Tihle hrdinové vědí, že záleží jen na nich, kolik toho prožijí a co si ze života urvou. Jejich nejbližším společníkem je samota, i když vědí, že ticho, které ji provází, bývá smrtící. Člověk musí křičet a doufat, že neodpoví jen ozvěna. Debutující Vladimíra Valová přichází se souborem ostrých próz, které svou náladou připomenou Jana Balabána. Nikdo si na nic nehraje, a pokud ano, dlouho mu to nevydrží. Není to veselý svět, ale není ani beznadějný, a hlavně — je náš. (Založil/a: icekafe)
)
(Zobrazit ukázku )
Statistiky
Vydání
Kniha (1)
E-kniha (1)
Vyšlo jako e-kniha
Skrýt vydání 
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Všechna vydání 
Všechna vydání
Všechna vydání
Komentáře
K týhle knížce jsem přišla jak slepej k houslím. Vyprávěla mi o ní sestra, když mi líčila jakýsi příběh, který se odehrával před vydáním knihy. Takže přesto, že českým autorům se snažím vyhýbat, hlavně v těchto žánrech, jsem se do toho pustila. No a ze začátku jsem si říkala "proč to holka čteš, zase je to to samý, co tě na těch českejch autorech nebaví". No nicméně něco se zlomilo. Na jednu stranu jsem měla pocit, že už jsem stejný věci někdy četla a zase je číst budu, až mi zase ujede ruka a přečtu si něco od Čecha. Na druhou stranu to ale mělo jakýsi NĚCO, nevím přesně co, co mě drželo při čtení na gauči a donutilo zvednout hodnocení o jednu hvězdu. Za mě teda dobrý.
Bolavé vztahy a samota člověka ve vlastní hlavě. Vladimíra s úžasnou lehkostí nachází slova a příměry, ale neplýtvá jimi. Píše o lidech, se kterými žijeme, které denně potkáváme, vlastně píše o nás. Dokáže podtrhnout, vypointovat a nesklouznout na tenkém ledu lidské mizérie k patosu ani vulgaritě. Teprve při četbě jejích povídek jsem si uvědomila, kolik autor dává do díla sám ze sebe.
Grafika Lucie Zajíčkové je skvost sama o sobě. Kdybych někdy měla napsat nějakou knihu, chtěla bych, aby ji vypravili takhle.
Nehodnotím, nejsem objektivní.
Grafika Lucie Zajíčkové je skvost sama o sobě. Kdybych někdy měla napsat nějakou knihu, chtěla bych, aby ji vypravili takhle.
Nehodnotím, nejsem objektivní.
[audiokniha rádia Wave]
Výborný!
Připomnělo mi to něčím Nihilistu na balkoně (daleko víc než Jana Balabána, to je v anotaci nadsazené).
Jasně, že jsem se zprvu ošívala a v lednovém 'bezčasí' jsem to chtěla zahodit. Málo slunce venku a ještě tohle...
Jenže.
Je to opravdu všechno náš život.
Nemůžeme se jen nechat hladit po srsti.
Každé slovo má svoje přesné místo, nic nechybí.
Nepřebývá.
Temnota i paprsky světla.
Dovedně skryté jiskřičky humoru.
Vnitřní světy osamělosti, které se mohou dotknout našich vnitrozemí.
Díky.
Posluchači rádia Wave, které povídky zaujmou, si mohou stáhnout ještě eknihu, ve které jsou i povídky, které v rozhlasovém zpracování chybí.
Výborný!
Připomnělo mi to něčím Nihilistu na balkoně (daleko víc než Jana Balabána, to je v anotaci nadsazené).
Jasně, že jsem se zprvu ošívala a v lednovém 'bezčasí' jsem to chtěla zahodit. Málo slunce venku a ještě tohle...
Jenže.
Je to opravdu všechno náš život.
Nemůžeme se jen nechat hladit po srsti.
Každé slovo má svoje přesné místo, nic nechybí.
Nepřebývá.
Temnota i paprsky světla.
Dovedně skryté jiskřičky humoru.
Vnitřní světy osamělosti, které se mohou dotknout našich vnitrozemí.
Díky.
Posluchači rádia Wave, které povídky zaujmou, si mohou stáhnout ještě eknihu, ve které jsou i povídky, které v rozhlasovém zpracování chybí.
Tato kniha mě vůbec nezaujala, nemohla sem de pořádně začíst. Celá kniha je smutná a depresivní.
