Polča

Vynikající, knížka mi sedla jak nejmenovaná část těla na hrnec :-) Akorát nějak nemůžu zpracovat, že pán, který je ročník 1942, dokáže popsat pohled čerstvě náctileté dívenky natolik přesvědčivě, že se mi vybavuje vlastni puberta (fuj, fuj, neopakovala bych). Polča je mladá i vyspělá, emoce s ní mlátí, až je samá boule, a k tomu je obklopena lidskými, a tedy často chybujícími, dospěláky. Ještěže nachází každý víkend útočiště u vyrovnaných prarodičů a své telecí jmenovkyně.
V rámci pěti Polčiných příběhů se semele opravdu leccos - od obyčejných trampot s mladou láskou a zádrhelů v přátelství, přes vztah k nespolehlivému a závislému otci, až po kulturní a náboženská specifika. A přesto vyprávění nepůsobí nijak přehlceně ani přeplácaně, ale dohromady dává krásný a plynulý celek.

Pěkný příběh o holce , která se postupně mění z malé holky na dospělou. Zamiluje se do stejně starého spolužáka, ale který si ji nemůže vzít kvůli svým marockým tradicím a náboženství země, ze které je. Polče ještě dělá problém její třídní, který se sice nezamiluje do ní , ale do její mamky.

Kniha se četla docela příjemně. Ale jedenáctiletá dívka takový život většinou nemá. Napsal ji starší pán a na něho velmi slušný výkon.