Hypnotizér

Po přečtení Paganiniho smlouvy jsem se vrhl na tuto knihu a jsem obrovsky zklamán. Pro mne to byla slátanina. Mnohé dějové zvraty byly přitažené za vlasy, postavy často jednaly stupidně. Jako konkrétní tupost uvedu, že většina důležitých telefonních hovorů se neuskutečnila, protože mobil druhý účastník hovoru z rozličných důvodů nebral.
Je to škoda, protože začátek knihy je opravdu slibný, ale dál se autor v příběhu nepěkně zahrabal.

Manželé Ahndorilovi se možná při psaní dobře bavili, ale "pan spisovatel" nejsou. Vadil mi styl psaní, spousty naprosto zbytečných popisů, častá nelogičnost a nevěrohodnost.

Pravda, kniha se čte velmi lehce a také konec je poměrně překvapivý. Avšak celek působí nedotaženým dojmem, chtělo by to více soudržnosti a vzhledem k detektivnímu žánru i uvěřitelnosti.

Obsahuje spoiler Kniha mi od začátku připadala taková neučesaná, jakoby to potřebovalo ještě dotáhnout. Chvílema mě bavila, chvílema ne. Jakoby kousek psal jeden autor a kousek druhej a jenom ten jeden stál za to. Dialogy, myšlenkový pochody i jednání hrdinů byly někdy nesmyslný a divný. Od cca dvou třetin jsem si buď zvykla nebo se to zlepšilo. Fascinovala mě matka uneseného syna, která byla schopná chodit do práce, smát se, souložit s milencem. Človek by čekal, že bude vyděšená troska a paní si užívá. Taky ty rozhovory mezi Simonou a Erikem. Ona žárlivá, on se jí to ani nesnažil vysvětlit. On na práškách, který pak vysadil, ale jí tvrdil, že je furt bere, i když jí to vadilo. Nechápu. Konec byl docela dobrý a překvapivý (i když ten domorodec :-)). Uvidím, jestli se někdy pustím do další knihy od Keplera.
P.S.: Zdá se mi to nebo se nějak zapomnělo vyjasnit, kdo strčil Erikovýho tchána pod to auto?

Nikdy jsem nebyla příznivcem kriminálek, ale tohle je něco jiného. Do ruky se mi tato kniha dostala celkem náhodou, vlastně ani netuším jak;) Děj je strhující, nepředvídatelný, zbytečně nekomplikovaný a rozuzlení děsivé. Blonďatého Joonu Linnu jsem si naprosto oblíbila a jsem zvědavá na další jeho příběhy.

První díl skvělé a tajemné série s vysokým blonďákem, který má svůj humor a inteligenci Sherlocka Holmese!
mladý psychiatr se musí vrátit zpátky do své minulosti,aby mohl začít po letech hypnotizovat a zjistit, co se stalo v jednom domě jedné rodině. Doporučuji!

Lars Kepler rozehrává několik paralelních příběhů, některé se v průběhu děje spojují, některé spolu souvisí jen velmi volně. Hypnotizér není klasická detektivka, která by čtenáře udržela až do konce v napětí, kdo že je vlastně vrah. Naopak, autor odkrývá karty až příliš brzy, čtenář je v předstihu a chápe souvislosti dříve, než detektiv.
Poněkud zvláštní je důsledné používání přítomného času, možná si od něj autor slibuje zvýšení dynamiky děje. Pokud je to tak, záměr se minul účinkem. Text je naopak trochu těžkopádný, podobá se spíše dobromyslnému medvědovi, je to styl pro severskou detektivku charakteristický. Pouze v jednom případě tuto důslednou formu poruší a to v části, která se týká minulosti doktora Barka, tato část je navíc vyprávěna v ich formě.
Závěrečná část sice nabírá větší tempo, ale je spíše zmatená a nepřehledná, než dynamická. Protože je v této fázi příběhu už konec jednoznačně předvídatelný, může tato část působit nudně.
Celkově je Hypnotizér zdařilá detektivka, která čtenáře zavádí do atraktivního koutu lidské duše prostřednictvím hypnózy. Příběh je vícevrstvý, Kepler nemá ve zvyku obtěžovat čtenáře detailním vysvětlováním, nepokouší se o hluboký rozbor státního systému nebo jakéhosi sociálního problému, jako to mají ve zvyku jiní autoři. Má to své pro i proti: čtenář není nadměrně zatěžován, ale není také dostatečně vtažen do prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Bohužel motiv agrese, který Kepler rozehrává na začátku knihy tak vyznívá do ztracena.

Mé první setkání s Larsem Keplerem, nebo manželi Ahndorilovými, chcete-li a na nějakou, myslím, že dosti dlouhou dobu i poslední... Ne, že by kniha neměla dobrý nápad, překvapivé zvraty, řadu docela brutálně zavražděných lidí (tak jak se na severskou detektivku sluší a patří) a sympatického detektiva (který je bohužel upozaděn méně sympatickým hypnotizérem), ale také má velkou spoustu nedostatků... Prvním je prazvláštní autorův styl psaní, na který jsem si nedokázal zvyknout až do konce knihy... A tím nekončíme... Chování a motivace některých postav je přinejmenším neuvěřitelná, mnoho dějových zvratů je založeno vysloveně na náhodě a celá kniha působí jako slepenec několika detektivních příběhů dohromady... Nebudu se více rozepisovat, ať náhodou nespoileruju, tenhle kus je prostě se všemi klady a zápory mezi detektivkami naprostý průměr a například Mayovi nesahá ani po kotníky...

Kniha se mi četla poměrně snadno, ale měla jsem celkově asi větší očekávání. Chvílemi se rozehrává děj, jehož pokračování (a konec) končí kdesi v "mlze zapomnění". Závěr byl takový "nanicovatý", stále jsem cosi postrádala...Ještě že nechyběl Joona Linna jakožto "osvěžující a hlavní prvek". Erik mi nebyl sympatický i přes jeho "příběh".

7/2018

Váhala jsem, jeslti se po poslechu Paganiniho smlouvy pustit do jiného díla od těchto autrů, ale jsem ráda že jsem jim dala šanci. Hypnotizér mě dostal, takže s těmito autory ještě nekončím.