Nirvana

Tohle je už čtvrtá biografie Nirvany/ Kurta, kterou čtu a mám dojem, že právě tato je nejreálnější, neboť autor sám prožil část života s Nirvanou. A do dneška na to nezapomněl.
Jméno Everett True mi do dnes nic neříkalo, takže mě při čtení až zaráželo, jak moc byl s Nirvanou v kontaktu, a jak moc vlastně on sám prožíval život rockové hvězdy. Zároveň jsem také zjišťovala, že ačkoli znám vznik i zánik Nirvany a tak nějak zhruba i to, co k tomu vedlo, tady jsem měla možnost přečíst si výpovědí TOLIKA lidí, kteří byli vyloženě při tom, nebo to jen sledovali nenápadně zpovzdálí, že jsem vlastně nabyla dojmu, že Nirvanu zdaleka neznám tak moc, jak jsem si myslela.
Zamýšlela jsem se nad tím, jak nejlépe a nejstručněji knihu popsat a napadalo mě jediné slovo - underground. Nejenže autor sám dodneška žije takový ten život vyděděnce, člověka, kterého většinová společnost odmítá, ale zároveň zde chybí přímé výpovědi těch hlavních lidí - těch hvězd - jako jsou Krist, Dave, Courtney - a soustřeďuje se na ty "nedůležité", na ty v pozadí, jako byli všichni Kurtovi drogoví kamarádi, přátele z doby před Nevermind, i jen méně známí hudebníci a dávno zapomenutí předešlí bubeníci Nirvany. Ale možná právě proto je tato kniha nejreálnější, nejsyrovější a nejupřímnější. Není zde prostor pro Kristovy chmurné myšlenky a nevyřčený pocit viny, že nepoznal, jak moc špatně na tom jeho kdysi nejlepší kamarád je, Daveovy odpovědi snažící se Kurta po jeho smrti neočernit, ani pro Courtneyinu snahu strhnout veškerou pozornost na sebe a přikrášlovat si realitu podle toho, jak se jí to zrovna v daný moment hodí.
Ačkoli mě na jednu stranu mrzí, že (zvláště na konci) není skoro žádný prostor věnovaný tomu, co se dělo s Kristem a Davem v tu šílenou dobu posledních pár měsíců existence Nirvany, chápu, že tady šlo už hlavně o Kurta. Tady šlo od úplného začátku vlastně jen o Kurta a to, jestli to na tomto světě zvládne.
A nakonec bych chtěla vyzdvihnout to, jak střízlivě byla Kurtova osoba vykreslena a zároveň, že úplný závěr se obešel bez popisu sebevraždy, což je oblíbená část všech ostatních autorů, kteří se snad předhánějí v tom, kdo ji popíše srdceryvněji. Špatný to bylo už samo o sobě, netřeba to ještě víc rozmazávat.
Po dočtení mi je zas a znovu smutno z toho, že nic jako byla Nirvana už tady nikdy nebude. Říká se, že Kurt byl poslední pravá rocková hvězda. On by s tím možná nesouhlasil, ale faktem zůstává, že od jeho smrti, se tady neobjevil nikdo, kdo by byl tak reálnej a jehož hudba by dodneška promlouvala ke všem mladým a utiskovaným, jako byl on.