Vzdálenost mezi mnou a třešní
Originální název: La distanza tra me e il ciliegio
(2018)
Paola Peretti
Všechny obaly
1. kniha v sérii Třešeň.
(Zobrazit více O čem je kniha Vzdálenost mezi mnou a třešní?
Devítiletá Mafalda je velmi zvídavá, má ráda příběhy a hudbu, chodí do školy, kde ji kromě rodičů příležitostně vyzvedává i její věrný šedohnědý kocour Optimus Turcaret, ale od svých vrstevníků se přece jenom liší. Její jinakost se ukrývá za jejími tlustými brýlemi – trpí totiž vzácnou oční chorobou, kvůli které postupně přichází o zrak. Mafalda kontroluje rychlost, s jakou její nemoc postupuje, podle toho, z jaké vzdálenosti je schopná vidět svoji milovanou třešeň, která roste u školy. Děsí se dne, kdy ji kompletně zahalí tma, a do svého diáře si zapisuje seznam věcí, „na kterých jí hrozně moc záleží a které už nebude moct dělat“. Když s hrůzou vyslechne rozhovor, ve kterém se její rodiče baví o stěhování, rozhodne se, že bude po vzoru hrdiny Cosima ze své nejoblíbenější knihy Baron na stromě žít v koruně stromu, a začne plánovat útěk na školní třešeň. V jejím životě zaujímají důležité místo především dva lidé – Filippo, problémový hyperaktivní chlapec, který se baví pouze s ní, a Estella, školnice, která jí jako jediná říká vždycky pravdu, byť občas nemilosrdnou, a dává jí spoustu rad do života. Právě díky nim začne Mafalda postupem času chápat důležité moudro, které je obsažené i v jejím milovaném Malém princi, totiž že ty nejdůležitější věci v životě nejsou vidět očima. (Založil/a: icekafe)
)
(Zobrazit ukázku
)
Statistiky
Vydání
Nakladatelství (rok): Slovart
- 2019
ISBN: 978-80-7529-703-7
Stran: 192
Poznámka: překlad: Monika Červenková
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Všechna vydání
Všechna vydání
Komentáře
Ačkoliv by se podle anotace mohlo zdát, že půjde o příběh prvoplánově útočící na čtenářovi city, není tomu tak. Rozhodně nesklouzává k patosu nebo přehnanému rýpání v otevřených ranách. Mafaldino přímočaré dětské uvažování a nekomplikovaný děj jsou příjemně osvěžující četbou, pokud ji zařadíte mezi jinak zcela "dospělácké" kousky a v knize lze najít i více příležitostí k zamyšlení. Přečtenou ji budete mít za jedno či dvě odpoledne.
Má první letošní dětská knížka a to velmi hezká a dojemná. Devítiletá Mafalda má vzácnou oční chorobu a rychle přichází o zrak. Snaží se s tím samozřejmě vypořádat, hledá věci, které bude moci dělat i ve tmě a zároveň se snaží smířit s tím, co už podle ní dělat nepůjde.
Je to kniha o přátelství a hlavně o tom, že bychom se nikdy neměli vzdávat, nikdy. Párkrát jsem se musela smát, třeba když si Mafalda myslela, že je těhotná :-D. Je plná krásných myšlenek. Odkazuje na Malého prince, kdy přece nejdůležitější věci nejdou vidět očima, nebo třeba na Barona na stromě, který je pro Mafaldu vzorem.
Je to kniha o přátelství a hlavně o tom, že bychom se nikdy neměli vzdávat, nikdy. Párkrát jsem se musela smát, třeba když si Mafalda myslela, že je těhotná :-D. Je plná krásných myšlenek. Odkazuje na Malého prince, kdy přece nejdůležitější věci nejdou vidět očima, nebo třeba na Barona na stromě, který je pro Mafaldu vzorem.
Nevím,moc bych si netroufla tohle označit za dětskou knihu protože i mě jako dospělou to docela semlelo hlavně ten konec,slz nebylo málo.







Příběh sám o sobě je jaksi neveselý, hlavní hrdinka v průběhu příběhu přichází o zrak (to není spoiler) a musí se s tím vyrovnat. Což samo o sobě není vůbec špatný námět, a myslím, že dětskému publiku, kterému je kniha určená především, to může předat určitou dávku empatie k lidem, kteří jsou hendikepovaní. To mi přijde určitě jako plus a mohlo by to být právě oním přesahem, který si člověk z knihy odnese.
Osobně však v knize i tak postrádám nějakou větší hloubku. Ač se autorka v knize odkazuje na Malého prince, ta inspirace bohužel knize moc nepomohla. Tady však přichází ten problém, že nedokážu posoudit, zda je to moje chyba, že tam tu hloubku nevidím, protože jsem na tuto knihu už prostě stará, zatímco dítě to tam najde, a nebo jestli tam ta hloubka fakt není. Nevím, to si bude muset každý čtenář posoudit sám. Za mne však kniha bohužel příliš klouže po povrchu.
Ale abych uvedla ještě nějaké pozitivum, moc se mi líbil autorčin styl psaní, který mi přišel příjemně přímočarý, svižný, hodně čtivý. Zároveň grafická podoba knihy je také velmi příjemná a hezky se k příběhu hodí.
Nebylo to špatné čtení, ale bohužel za mne spíše průměr.