Generátory národního pohnutí a další mučicí stroje

Velice depresivní čtení o části veřejného prostoru, kterou většina lidí vnímá mimochodem a není zvyklá o ní kriticky přemýšlet. Od redukce politických sdělení na emotivní hesla s hezkým obrázkem na billboardu po bulvarizaci kulturních rubrik českých médií, i těch takzvaně lepších. Od změny vedení diskuse, v níž se místo argumentů upřednostňuje vyvolávání emocí, po stále větší množství prostoru, které dostávají nedovzdělaní laici, aby mohli prezentovat svůj názor, protože už fakt, že ho mají, je opravňuje účastnit se odborné debaty. Předvedeno na konkrétních kauzách to dává dohromady obraz zhroucení veřejné debaty o kultuře a rozmělnění vážnosti mluvčích, která půjdou stěží napravit, protože čím déle je vnímáme v tomto stavu, tím otupělejší jsme.
S typickým Bílkovým projevem plným silných přirovnání a místy laciných vtipů se nemusí každý sžít, ale jako obvykle i tentokrát je v pojmenovávání jevů vezdejších přesný a důsledný.