Drsná země

Nedávno jsem četla , Muž se srdcem kovboje, a román Drsná země, jakoby byl pokračováním tohoto příběhu. Ne přímo hrdinů ale země, kraje kde lidé trpí suchem, vedrem a přesto zde mají kořeny tak hluboko že není možné je vytrhnout a přesadit. Absence děje jen dokresluje atmosféru poklidného kraje kde se nic neděje a přesto je až hmatatelně cítit napětí. Vzdor místních proti korporacím, touha zbavit se břemene vlastnictví půdy a odstěhovat se do klimatizovaných anonymních bungalovů a mít klid. Ale najednou se najde člověk který nabídne řešení a umožní zůstat a žít v oblasti která má tradici a své příběhy.
Annie Proulx je skvělá vypravěčka, dokáže z nic neříkající opravy větrného čerpadla udělat dobrodružství na dvě stránky a ještě máte pocit že se účastníte něčeho vyjímečného.

Na druhý den mu bylo znatelně lépe. Zabalil si cestovní vak a požádal hostitele, jestli by mu neposkytli nějakého koně, aby na něm dojel do Woolybucketu.
"Chceš koupit nebo půjčit?"
"Jsem srozuměn s koupí jednoho z vašich ořů. Dal bych přednost takovému, jenž je poslušný a mírné povahy."
"Ten loni umřel. Ale můžeme ti prodat toho rudýho valacha za dvacet dolarů. Má dvě jména: Ty Zkurvenej spratku a Kobylka luční. Nemá rád, když se tráva ve větru hýbe, to potom začne vyskakovat. Kup si Kobylku a my ti příští týden přivezeme kufr."
Ty Zkurvenej spratku neměl rád vlnící se trávu, ptáky, jezdce v dáli, psouny, mraky, sedla, a jak Martin zjistil na okraji Woolybucketu, ani černobílé psy. Jeden z nich mu přivodil záchvat, při němž se vzpínal na zadních, dokud Martin neopustil sedlo.
*
*
Během prvních dnů ve Woolybucketu Bob zjistil, že jakkoli je tu krajina rovná a plochá, charakter lidí takový není, neboť podivínské excesy se zde cenily a lidé si je pěstovali, pokud nepřesáhly určité meze. Okoralí staří rančeři, kteří vyšívali ozdobné dečky, nebo jednovaječný párek sedmdesátiletých alkoholiček, muž, který v garáži stavěl lokomotivu ve skutečné velikosti, rančer, sestavující poloviční repliku Stonehenge, paní Splawnová, která zdědila manželův detektor kovů, a bylo možné ji vidět při okraji silnice, jak hledá mince a snubní prstýnky vyhozené zatrpklými a prchlivými texaskými dívkami, ti všichni byli nejenže tolerováni, byli dokonce obdivováni. Ale tmavá barva kůže, cizí přízvuk nebo projevy homosexuality a nestoudného liberalismu se netrpěly.
*
*
"Stáda skotu určená do Montany a Wyomingu tudy také procházela. Tohle byla původní země skotu a kovbojů a pořád je tady vůbec nejvíc krav. Takže lidi jsou tady dosti drsní. Jakmile zmizeli bizoni, stala se tahle země zemí krav. Když tady žijete, tak musíte být napůl kráva, napůl mesquite a úplný blázen."
----------------------------

Nesouhlasím s uživatelem Kimon, kniha je to skvělá. Jen člověk musí Annie Proulx přijít na chuť. Musí ji nechat vyprávět, umně prolétat historii s přítomností a dostane se mu odměny v podobě barvitého příběhu. Příběhu, ve kterém narazíte na honáka-básníka, incestního šerifa, žárlivou rančerskou manželku (která neváhá střílet), bizony a mnoho dalšího. Annie Proulx prostě umí.

Kniha má opravdu dost pomalý rozjezd a chápu, že méně trpělivého čtenáře může odradit, potom ale vtáhne a člověk doslova vidí prérii, z níž trčí větrná čerpadla. Úžasné byly odbočky do historie, s dějem zdánlivě nesouvisející, ale paradoxně ho oživující. Určitě si od autorky ještě něco přečtu.

Oproti komentářům tady, jsem věděla, že mě bude kniha bavit už po první stránce . Popisnost mi v ní vyhovovala, úplně jsem si to uměla představit, i když jde o místo, kam se zřejmě nikdy nepodívám. O to víc jsem se do toho zažila. Děj krásně plynul, nenudila jsem se. Někomu to může připadat prosté a nudné a o hloupém tématu, ale já v tom dílku shledávám mnoho krás. A i když jde o fikci, autorka čerpala ze zkušeností a historie a to je na tom vždy znát. Postupně jsem si tu komunitu oblíbila i přesto, že má své mouchy. Co si budeme, jih USA není nijak snášenlivý k jiným rasám, gayům atd. dodnes. Třeba vnímání Kuklux klanu obyvateli mě dostalo... ach jo, ale ta kniha je prostě fajn