Ohnice
Všechny obaly
O čem je kniha Ohnice?
Vrcholná básnická sbírka Jiřího Ortena. (Založil/a: cabestany)
)
Statistiky
Vydání
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Všechna vydání
Všechna vydání
Komentáře
Básnickou sbírku Ohnice jsem četla kdysi na vysoké škole, ale jelikož mám hlavu děravou, tak jsem si z této sbírky příliš mnoho nezapamatovala. A tak jsem se do ní pustila nyní znovu. (V tomto směru to Formou a hlavně obsahem je tato sbírka dost nelehká ke čtení. O to víc musím smeknout před tím, že něco tako hutného a silného dokázal Jiří Orten vytvořit v tak mladém věku. Nebudu tvrdit, že jsem všem básním této sbírky rozuměla, protože prostě nerozuměla. Chybu hledám hlavně u sebe a ve své určité neschopnosti se na některé básně vnitřně napojit a rozumově ani emocionálně pojmout, co básník sděluje. Od toho se také odráží mé hodnocení - to je však beze sporu ryze subjektivní. A určitě bych nerada, aby to vyznělo tak, že Ohnice je špatná sbírka a nestojí za přečtení. Protože opak je pravdou. Určitě za pozornost stojí a moc ji doporučuji vyzkoušet. A prostě sami uvidíte, jak vám to bude sedět a jak tomu budete schopni porozumět.
básně jsem velmi niterní, autor v nich vyjadřuje melancholii, bolest, strach - to vše vychází z dobových reálií, v nichž Orten vyrůstal a žil. Stín války a protižidovské útlaky se těžce promítají do Ortenova života a to pak do této sbírky. Básník užívá hodně metafor, náznaků - spousta věcí je ukryta mezi řádky. Snad právě proto byly pro mne některé básně hůř srozumitelné. nicméně to nemění nic na tom, že Orten užívá krásného květnatého jazyka, krásných obratů, jejichž význam občas bolí.
Celkově dávám 3 hvězdy, ale dáno je to hlavně mnou a tím, jak jsem bojovala s porozuměním. A asi jsem taky ne vždy byla úplně naladěna na to číst tak deprimující poezii. Pořád ale mám v sobě dost respektu, úcty a obdivu, jak v mladém věku dokázal Orten vyjádřit tak mnoho a tak silně.
P.S. Nejsem si nyní jistá, jestli můj komentář aspoň trochu dává smysl, ale snad jo... lépe to neumím.
básně jsem velmi niterní, autor v nich vyjadřuje melancholii, bolest, strach - to vše vychází z dobových reálií, v nichž Orten vyrůstal a žil. Stín války a protižidovské útlaky se těžce promítají do Ortenova života a to pak do této sbírky. Básník užívá hodně metafor, náznaků - spousta věcí je ukryta mezi řádky. Snad právě proto byly pro mne některé básně hůř srozumitelné. nicméně to nemění nic na tom, že Orten užívá krásného květnatého jazyka, krásných obratů, jejichž význam občas bolí.
Celkově dávám 3 hvězdy, ale dáno je to hlavně mnou a tím, jak jsem bojovala s porozuměním. A asi jsem taky ne vždy byla úplně naladěna na to číst tak deprimující poezii. Pořád ale mám v sobě dost respektu, úcty a obdivu, jak v mladém věku dokázal Orten vyjádřit tak mnoho a tak silně.
P.S. Nejsem si nyní jistá, jestli můj komentář aspoň trochu dává smysl, ale snad jo... lépe to neumím.
Sbírku tvoří: Dvojitá tma (14)- Báseň léta, Podzim, Ta krajina; Něžná cvičení (17)- Báseň šera, Stále jen sníh!, Cvičení v šeru; Míra věcí (20)- Smutná, Dívčí, Pohřeb; V ohni (13)- Triptych, Odnikud, Báseň nové slávy, Křtitel, Báseň naděje. Ilustrace P. Sivko.






na úsměv, plný něžné rosy.
Je tichý, zná mne nejlépe.
Až jednou zima zaklepe,
ta bez sněhu a bez ledu
a bez soucitných pohledů,
uvidím zase úsměv ten.
A zemřu s ním. Ne samotnen."
Během četby jsem si říkala, jak je možné, že tak mladý člověk píše tak "silné" verše. Když však zjistíme v jaké době verše vznikly, tak je čtenáři rázem jasné, že odrážejí dobu vzniku (válečná situace, rasové ponížení). Přesto jsou některé básně optimistické do budoucnosti. Sbírka vznikala mezi lety 1939-1940 a je věnována památce autorova zemřelého otce.
"Oblaka krví posedlá,
oblaka, koně bez sedla,
plují a plují nad bojišti,
kde kdosi sklidil všechno příští.
Na kraji jeden chlapíček
bez nohou, bez úst, bez víček,
rukama drobí ještě hlínu,
jež pije hnědou kalužinu."
68 / 2019