Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli
Originální název: Comment parler des livres que l'on n'a pas lus?
Pierre Bayard 
Všechny obaly
#O čem je kniha Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli?
Od kultivovaných lidí se očekává, že četli všechna důležitá díla světové literatury a k tomu ještě spoustu knih, které každý rok vycházejí. Jak se zachovat v těchto ošemetných situacích, kdy máme mluvit o knihách, které jsme nečetli? Pierre Bayard, autor této duchaplné a provokativní knihy, tvrdí, že je důležitější znát místo knihy v kolektivní knihovně než podrobnosti o ní. Na příkladech spisovatelů, jako jsou Graham Greene, Oscar Wilde, Michel de Montaigne nebo Umberto Eco, Bayard charakterizuje mnohé druhy „nečtení“ i různé delikátní situace, do kterých se můžeme dostat, a poté nám nabízí rady, jak z nich elegantně vybruslit. Praktická, zábavná i inspirující kniha Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli je vposledku vyznáním lásky ke knihám a hlubokým zamyšlením o tom, co pro nás četba znamená a jak nás proměňuje. (Založil/a: bokul)
)
Statistiky
Vydání
Kniha (1)
Komentáře
Naprosto zbytečná a hloupá kniha, kde autor, mimochodem profesor literatury, preudofilozofuje na téma nečtení knih. Nabádá čtenáře k nečtení knih, prohlašuje, že čtení je vlastně ponižující pro čtenáře i autora, naprosto otevřeně přiznává, že většinu knih, které by měl znát nečetl a že nečte ani práce svých studentů apod. Nic moc jsem od téhle knihy nečekala, ale i tak mě to zklamalo a měla jsem co dělat, abych ji dočetla.
Jestli si myslíte, že si přečtete tuhle knihu místo 20 dalších na maturitu, tak se šeredně mýlíte. Tak příšernou věc jsem dlouho nečetla. Autor opakovaně tvrdí, že čtení knih je naprosto zbytečné a nudné, že knihy většinou nečte a práce svých studentů a kolegů jen lehce přelétne pohledem. Už jen jeho zkratky (NK= nečetl, PK= prolistoval, SK= slyšel, ZK= zapomněl) nám toho o jeho díle dost řeknou. Trochu jsem se inspirovala a s čistým svědomím můžu říct, že knihu jsem PPK (tedy převážně prolistovala).
Tato kniha mě velmi zklamala. Těšila jsem se, že se něco dozvím a poučím se, ale nastal pravý opak. Kniha mě vůbec nebavila, některé pasáže jsem i přeskočila a asi se k ní už nevrátím. Toto je typický příklad těch knih, které se pořádně nedají přečíst a jsou de facto podle mého názoru zbytečné.
Vyznání lásky četbě, čtenářům i nečtenářům a zamyšlení nad čtením, nečtením i světem. Knihu doporučuji každému, kdo se někdy nad množstvím a krásou knih zamyslel, protože život je opravdu krátký. Vhodné pro dlouhé večery nebo pochmurné dny a posmutnělé nálady.
