Nesmír

Nesmír mě tedy příliš nezaujal. Zjevně platí, že když nasypete shluky chaotických myšlenek na papír, a máte již proslavené jméno, můžete výsledku taky říkat poezie.
"Originální počítačová grafika", která básně doplňuje, je ohavná kostrbatina, kterou by na počítači dokázalo desetileté děcko za předpokladu, že u toho sedí poprvé a trpí barvoslepostí.

Přestože jsem v knize objevila pár ne úplně marných myšlenek či obratů, k Šiktancovi jsem si cestu nenašla.

Nebýt knižní výzvy, nikdy bych se do Šiktance (znovu) nepustila. Už jsem kdysi četla báseň Běseň, kterou jsem kdysi dostala a i tenkrát jsem s ní dost bojovala. Bohužel to nebude autor pro mě.

S poezií obecně hodně válčím (pokud to není Puškin), ale tohle se fakt nedalo. Vůbec to nedrželo pohromadě. Ty verše v rámci jedné básně byly každý o něčem jiném, byl to jakýsi náhodný shluk veršů.

Ironicky se mi asi nejvíce líbila stejnojmenná báseň. Nicméně zřejmě mi je autor značně vzdálený. Mohla jsem se snažit jakkoliv, ale tuto sbírku jsem nepochopila.