...a výstupy do údolí

Příběh Olina, žijící v emigraci, který žije spokojený život ve Francii i s přítelkyní, jeho velkým snem je si otevřít hospodu, a tak se po sametové revoluci vrací do Čech, kde ji zakládá a zároveň se seznamuje s českými lidmi. Projeví se zde ovšem česká zášť a hrabivost a údajní přátelé Olina zradí. Olin přichází o českou i o francouzskou přítelkyni...


Moc pěkné, doporučuji.

Od Jana Pelce jsem do této doby četla jen tuto knihu, tak nemohu srovnávat s ostatními jeho díly. Je to popis porevolučního zmatku (můj výraz), kdy Olin, žijící do té doby ve Francii, přijede do Čech a v té porevoluční divočině si chce otevřít hospodu. Stačí přečíst jednou. Moc nemusím knihy na toto téma, protože po revoluci bylo kvantum spisovatelů, kteří se museli vypsat z toho, jak bylo za minulého režimu zle a jen několika z nich se to povedlo popsat kultivovanou a neurážlivou formou.

A bude hůř je asi kult, přes který vlak nejede.
Četl jsem kdysi a tak jsem ocenil, že si můžu přečíst pokračování Olinových osudů Venku i Doma.
S přibývajícími stránkami jsem si vzpomněl, že už při četbě A bude hůř jsem přemýšlel, jací až byly máničky rebelové a odkud už to byli jen flákači a ožralové.
Tady je to bohužel už jasné. Olin je idiot, idiot, idiot a ochlasta, co si proleje budoucnost mezi prsty.
Zajímavé je, jak Olin pendluje mezi Paříží a Prahou, tak se pro něj přelévá sem a zase zpět, kde je to Doma s velkým D a kde je vlastně na návštěvě.
Druhá zajímavost je pohled na Česko optikou emigrantů, co tu léta nežili.
S křížkem po funuse doporučuji přečíst.

Mě se tato kniha líbila více než předchozí "...a bude hůř". Obraz nadšené porevoluční doby aneb jak lze zůstat sám ve své vlastní, plné hospodě.