Marco Pantani - muž v úniku

Očekával jsem více. Je znát, že to psala žena a ještě k tomu ne moc v cyklistice fundovaná. Nejedná se o příběh o cyklistice jako třeba kniha od Johana Bruyneela, je to spíše "plakání nad rozlitým mlékem" a takové ty "babské" řeči.
Pantani by si zasloužil lepšího spisovatele, který by především popsal jeho úspěchy a nikoliv kolik dávek kokainu si dával.

Zde je špatně úplně všechno - naprosto jednostranná kniha, která líčí Pantaniho (jinak mého oblíbence) jako svatouška a kladnou postavu, proti které se všichni spikli (přítelkyně je megera, která mu nerozumí, kokain mu někdo podsune, z dopingu ho obviňují neoprávněně, tým ho nepodporuje atd.). Cyklistiky je zde pomálu, jako exkurz do hlavy narkomana kniha také neobstojí (zde sama autorka-hrdinka knihy porušuje naprosto všechny základní zásady jednání s narkomanem). Hvězdičku za vyvolané emoce - úsměv na tváři mi vyloudila zmínka, že to byl Pantani, který celosvětově proslavil cyklistiku (v době Armstronga a Ullricha), řehtal jsem se při popisování toho, jak Pantani vyhodnotil jako slabou stránku Armstronga psychologii závodění, no o při zmínce, jak na startu jedné etapy si Cipollini (jezdící za jiný tým) všimne, že Pantani má horší kolo, tak neváhá a své lepší mu přenechá, tak to jsem se neudržel a dojetím brečel jako želva....