Otec neznámý

Po této knize jsem sáhla více méně bez rozmyslu, protože v knihovně zrovna neměli tu, kterou jsem chtěla. Nevěřím na náhody. Věřím, že někteří lidé, věci, události nám vstupují do života nečekaně v okamžiku, kdy je potřebujeme, aniž bychom to věděli. To, po čem Paige pátrá, a otázky, které si klade, se mě bytostně dotýkají, aktuálně asi víc než kdy dřív... Některé pasáže jako kdyby byly z mojí hlavy, neuvěřitelné. Genetika je fascinující a v knize jsou vložené krátké kapitoly o ní, které tak propojují skvěle vystavěný příběh s vědeckými fakty srozumitelnou formou.

Mám ráda týhle psychothrillery. O rodině, tajemstvích, jak se s nimi člověk vyrovnává. Tady nebylo nouze o smrti, šikaně kvůli tomu, že dítě nemá otce, nepracujících matkách, jak se dívají na ty druhé a nemají čas na školní aktivity a adopci a genetice, o které hlavně kniha je.

Paige pracuje jako genetička a v životě nikdy neměla moc štěstí na muže a vztahy. Když jí začnou tikat pomyslné biologické hodiny, rozhodne se jít cestou umělého oplodnění a využít anonymního dárce spermatu. O 8 let později má její syn Miles ve škole vypracovat rodinný rodokmen a přirozeně se začne vyptávat na svého pravého otce. Pravda by však mohla zničit pečlivě budovaný život nejen jim, ale i lidem kolem nich...
Od americké autorky Julie Clark jsem již četla velmi povedený psychothriller Poslední let, který jsem dokonce ohodnotila plným počtem hvězd. Proto jsem od této autorčiny prvotiny (která u nás však vyšla až jako druhá v pořadí) měla podobně vysoká očekávání - ale ta se bohužel nenaplnila. Na úvod je nutné poznamenat, že se v tomto případě nejedná o thriller či psychothriller, ale spíše o společenský román plný filozofických a morálních otázek, který se zabývá zejména rodičovstvím, právem na dítě, rodinnými vztahy a genetikou. Může být například za otce v tradičním smyslu označován někdo, kdo v mládí anonymně daroval sperma? A jak postupovat v případě rizika genetické choroby?
Knížka sama o sobě byla čtivá, ale také poměrně předvídatelná - zejména v okamžiku, kdy se na scéně objevila mužská postava a k jeho popisu byly použity stejné charakteristiky jako ve spisu anonymního dárce. A také je to dost podezřelá náhoda, že by dárce takto narazil na své biologické dítě... Jak už jste si možná všimli, otázky mateřství a rodičovství mě v reálném životě moc netankují, takže jsem to ani při čtení moc neprožívala. Navíc jsem nechápala, proč se po vyzrazení tajemství jedna z postav zachovala tak, jak se zachovala, a zničila kvůli "hříchu z mládí" budované přátelství. Ale chápu, že je to dost ožehavý a nelehký problém.
Doporučuji těm, kteří si rádi přečtou společenský román s tématem k zamyšlení!
Hodnocení: 3,5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Obsahuje spoiler Autorka zvolila poměrně zajímavé téma (genetika, DNA), které i přes jeho složitost dokázala čtenáři podat srozumitelnou a čtivou formou.
Paige poznamenalo dětství s otcem, který je neustále opouštěl a zcela nepředvídatelně se vracel. Díky tomu není v dospělosti schopná věřit lidem, zvláště pak mužům. A když pak zatouží po dítěti, její jedinou volbou je klinika asistované reprodukce a anonymní dárce spermatu.
Svého syna Milese zahrne veškerou láskou a obklopí ho milující rodinou. Jenomže postupem času začíná vycházet najevo, že to nestačí. Milese stále více trápí fakt, že o svém biologickém otci nic neví a "nabízeného otce", Paigina přítele Liama, odmítá. Miles ignoruje všechny Liamovy snahy o sblížení, což Paige trápí. Na druhou stranu ani ona sama není schopná Liama plnohodnotně vpustit do svého života.
Do toho všeho se opět vrací její otec, který má už vážně poslední možnost urovnat vztahy se svými dcerami a manželkou a Liam si uvědomí, že Paige ho nikdy nebude schopna napevno včlenit do svého života a opouští ji.
Nakonec se ukáže, že ani anonymní dárce nemusí být anonymní, zvláště pokud jste genetička a máte možnost provést test DNA.
Paige se musí rozhodnout, zda konečně vyleze ze své ulity a dá šanci vztahům, kterých se sice bojí, ale které by mohly její a Milesův život nakonec obohatit.
V závěru knížky si autorka na čtenáře připravila takovou "past" ve formě asi dvaceti stránek, které obsahují jakési otázky pro čtenáře, týkající se knihy a dále pak otázky čtenářů, na které autorka odpovídá. Přiznám se, že mě to dost nemile zaskočilo, protože díky množství těch zbývajících stránek jsem nebyla mentálně nastavená na to, že příběh skončí.