Řetěz ze železa

Musím říct, že tato kniha se mi četla lépe a rychleji. Moje zvědavost byla veliká, takže jsem se tím prokousala v maximální možné rychlosti. Rozhodně jsem byla spokojenější než u prvního dílu, protože tentokrát měla autorka všechno tak krásně vyvážené, přesně podle mojí chuti.

Tedy do té doby, než se přiblížily poslední kapitoly. Opět. Moje nadšení začalo opadat a já si musela říkat, proč má autorka tak škodolibou a krutou radost, když svým postavám pořád dělá ze života peklo. V každé knize je to naprosto to samé, stále nějaké nedorozumění, oddalování té šťastné chvílky. Jakoby bylo zapotřebí, aby to čtenář získal až v poslední knize na posledních stránkách. Nebylo by o tolik lepší, kdyby tam to štěstí plynulo postupně už během děje? Je opravdu potřeba všem těm postavám odpírat lásku až do konce, protože je to údajně napínavější?

Bohužel není. Je to trapné a ubohé, protože vždycky když naznačí vznik nějakého páru, tak to během pár dalších stránek naprosto zničí a já nerozumím tomu proč. Tentokrát opravdu nebyl šťastný konec vůbec pro nikoho a to mi dost zkazilo náladu.

Jinak část týkající se boje s démony opět výborná. Tentokrát trochu jak detektivka s Jackem Rozparovačem. I když je zřejmé, odkud zhruba vítr vane, stejně bylo napínavé sledovat to pátrání, sbírání střípků informací až ke konečnému zúčtování.

Takže opět moje nadšení kleslo. Posledními stránkami se můj názor změnil a z plného počtu je to opět polovina. A je to škoda. Protože ne každý prostě stojí o to, aby přes tisíc stran četl o neustále zlomených srdcích a momentech, když už byla pravda téměř vyřčena, aby se všechno zase oddálilo. V mých očích je to nudné, otravné a především trapné... Na tohle jsem už vážně stará a to dobývání alá telenovela mě nebaví. Očividně je načase tento svět opustit, dokud mám hezké vzpomínky.

Druhý díl ze série Poslední hodina- Už se víc rozkoukávám ve Stínoloveckém světě a miluji ho snad ještě víc.
V průběhu čtení jsem se seznamovala s novou zápletkou. Děj je poklidný. Pár bojů s démony, pár vývojů různých vztahů, pár mrtvých....a ve druhé třetině se vše zvrtne- dostává se mi odpovědí a vše začne dávat smysl. Nestíhala jsem čumět. Říkala jsem si, tak tohle je slušnej závěr a pak v posledních kapitolách dostanu bombu do čumáku a najednou se vystřídá tolik emocí, které aspoň mě vzali za srdce- nejvíc asi ta bezmoc když někoho milujete a on..... no nebudu spoilerovat ...to si musíte přečíst samy a říkám, že to za to opravdu stojí.
Věřím, že to ve třetím díle dopadne ve vztahovém trojúhelníku tak jak by se mi líbilo ( nebudu psát "tak jak by mělo" protože věřím, že spousta lidí má odlišný názor)

stejně jako u prvního dílu mi vadil pomalý začátek, protože jsem se nemohla začíst, ale po pár kapitolách mě směr příběhu tak moc oslovil, že jsem nemohla přestat číst. druhý díl byl čtivý, poutavý a nepředvídatelný a mnohokrát jsem byla překvapená! myslím, že s ukončením knihy si autorka mohla více pohrát, protože konec se mi zdál hodně nepromyšlený a byla jsem zklamaná... ale jsem zvědavá, jak příběh bude pokračovat a moc se těším na další díl. všem mohu doporučit.

U druhého dílu jsem zpočátku měla problém se začíst. Ustálily se zde události z jedničky a vše bylo až moc poklidné na můj vkus. To mě naštěstí rychle přešlo a naopak musím uznat, že dvojka mě bavila ve finále ještě víc.
Pokud byste si události stoprocentně nepamatovali, autorka na ně často navazuje a opakuje je. Trošku víc se tady rozvádí rozjetá zápletka z jedničky, což mi vůbec nevadilo, jelikož spolu s tím přichází spousta odpovědí na otázky, které mohly ve čtenáři zůstat. Hodně se zde soustředí i na linky vedlejších postav, takže se dost dozvíme třeba o Mattovi nebo Lucii. Záporáci jsou boží, dokonce i ti, kteří jsou jen pěšáci. Vždy se dostavili v ten správný moment, kdy jste si říkali, jak už to všechno dobře dopadne a teď nastane ten moment, kdy se to vysvětlí, ale ejhle.
Co mi v pokračování chybělo, tak scény s podsvěťany. Ďáblovu uličku a její návštěvníky jsem si moc oblíbila a zde bylo jen pár známých jmén, tak doufám, že trojka zase pár nových předvede. Fajn detail je, že se série soustředí jen na jednu linku, kterou postupně rozšiřuje a není každá kniha o něčem jiném. Stejně tak mě baví, jak v tomto díle nic nebylo, jak se mohlo zdát a autorka mě dokázala i překvapit.
Kámen úrazu pro mě byla neschopnost komunikace a potřeba jednat na vlastní pěst. Máme zde partu kamarádů, kteří jdou pro druhého až na smrt, ale místy se chovají neskutečně sobecky, což mi výsledný dojem kazí. Jasně, bez toho by nešlo dál větvit zápletku, ale nemohou autoři přijít s něčím méně nervy drásajícím?
Ale jo, tohle už pro mě bylo lepší. Sice to není dokonalá série, určitě by se mi více líbila pár let zpátky, ale začínám přicházet na kloub tomu, proč se CC a její knihy těší takové oblibě.
-
za knihu děkuji booklab