Dvojník
Originální název: Infinite
(2021)
Brian Freeman
Všechny obaly
O čem je kniha Dvojník?
Jedinečný technothriller od mistra neotřelých zápletek a napínavých rozuzlení, vydávaného ve 46 zemích. Dylanu Moranovi se jedné deštivé noci zhroutil svět: jeho auto pohltila rozvodněná řeka a pod hladinou zůstala jeho milovaná žena. Od té doby se Dylan utápí v žalu, zároveň však zažívá děsivé vize: kamkoli jde, pronásleduje ho… on sám. Připisuje to prožitému traumatu, pak se však setká s psycholožkou, která mu tvrdí, že Dylan už delší dobu podstupuje speciální léčbu. Ta je založena na myšlence, že každá volba, kterou v životě učiní, stvoří nekonečné množství paralelních světů. V některých je Dylan šťastný. V jiných se stane vrahem… (Založil/a: Radys10)
)
Statistiky
Vydání
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Všechna vydání
Všechna vydání
Komentáře
Jméno Briana Freemana je pro mě sázka na jistotu. Tentokrát se autor vydal do jiných než detektivních vod a ač se mi více líbila série s Frostem, ani toto není špatné. Většina autorů se pohybuje stále na stejném písečku, ale Freeman ukazuje, že jeho fantazie a záběr jsou obrovské.
Nápad paralelních světů samozřejmě není originální, ale příběh a zpracování ano. Líbila se mi možnost procházení mezi světy, ačkoliv je vlastně naprosto strašidelná. O to víc, že nevíte, jaké vaše já vás tam vlastně čeká.
Čtivé, zajímavé, kniha si pohrává s vaší myslí a vírou, autor zkouší, čemu uvěříte. Já jsem čekala ale trochu víc, myslím, že potenciál nebyl využit.
Nápad paralelních světů samozřejmě není originální, ale příběh a zpracování ano. Líbila se mi možnost procházení mezi světy, ačkoliv je vlastně naprosto strašidelná. O to víc, že nevíte, jaké vaše já vás tam vlastně čeká.
Čtivé, zajímavé, kniha si pohrává s vaší myslí a vírou, autor zkouší, čemu uvěříte. Já jsem čekala ale trochu víc, myslím, že potenciál nebyl využit.
Moje první autorova kniha, takže nezatížen předsudky z předchozích jeho děl mi tento žánr vůbec nevadil. Také s tématem paralelních světů nemám žádný problém, rozvíjí to fantazii a vždy jsem zvědav, jak z toho autor dokáže vybruslit. Dvojník se navíc četl naprosto skvěle, byla to opět jedna z knih, kde jsem nemohl přestat číst. Hodně mi to připomínalo Crouchovu Temnou hmotu. Se zakončením si Freeman poradil dobře a já si dost možná odnáším i lehké zamyšlení.
Originální to bylo jako autobusová zastávka. Dočetla jsem protože jsem neměla nic jiného. Psychologické potácení není nic pro mně.







Dal bych 4* ale dám jich pět. Protože zas tak špatné na současných 74% to není...