Lopaty a vykořisťovatelé
Všechny obaly
O čem je kniha Lopaty a vykořisťovatelé?
Když stereotypy ožívají (a neberou si servítky). Za co nejméně práce co nejvíc peněz. Nulová zodpovědnost. Pohoda za každou cenu. A hlavně pozor na hrabivého Vykořisťovatele! Kdyby mohl, tak nebohé Lopaty sedře z kůže. A kdyby mohly ony, rozkradou mu veškerý majetek a jeho firmy jsou dávno na mizině. Škoda že robota byla dávno zrušena a drábi se ve firmách využívat nesmějí. Jaroslav Kuboš ve své knize zkoumá pracovní svět z pohledu majitelů firem i jejich zaměstnanců. Prostřednictvím témat, jako jsou zodpovědnost zaměstnanců, pracovní morálka nebo třeba sexuální obtěžování na pracovišti, nejenže rozkrývá stereotypy v jejich surové podobě, ale zároveň odkazuje k jejich původu v historii a společnosti. Pohledy Vykořisťovatelů a Lopat provokují a burcují natolik, že nenechají v klidu ani (rádoby) odborníky, jakými jsou hrobník, vrátný nebo zavedený zlodějíček. Nadsázka a humor, s nimiž autor pracovní stereotypy oživuje, čtenáře nejen pobaví, ale také otestují jeho schopnost sebereflexe. Každý si najde něco, co by ho mohlo urazit. Ať už je řadovým zaměstnancem, nebo majitelem korporátu. (Založil/a: Lenka Fiedlerová)
)
(Zobrazit ukázku )
Statistiky
Vydání
Kniha (1)
Komentáře
Kniha má podtitul Buď firmu řídíte nebo v ní pracujete, ale o nervy jde vždycky! Je nabitá třeskutým humorem a vážně skvělá.
",,,lidová moudrost říká že co oči nevidí, to srdce nebolí. Starou nerozčílí flastr za rychlou jízdu, vojetí kolegyně na vánočním večírku, natož vodměny, který si nenašly cestu na společný účet. A nerozčílí ji to prostě proto že se vo tom nedoví. Ze stejnýho důvodu mě nezdrbe Vykořisťovatel. Vopravdu mu musím vyslepičit, že jsem půlhodinovej úkol dělal čtrnáct dní, použil pětkrát víc materiálu než bylo nutný nebo vomylem něco vykecal konkurenci...?"
"...Jednoduchej Lojzík je můj spolužák ze základky, znám ho přes třicet let. Neměl to v životě jednoduchý. Otčím na něj nebyl zrovna něžnej a když jednou Lojzík šlohl učitelce z tašky desetikorunu, druhý den přišel s otiskem topení na ksichtě. Tak vlastně začala jeho zlodějská kariéra.Je ale pravda, že Lojzík nikdy nebyl nejostřejší tužka v penálu. Tak proč se na zlodějskou živnost nevykašlal a nešel dělat Lopatu? Jeho akce jsou totiž mezi vyšetřovateli legendární. Udělal hospodu, ale zapomněl v ní aktovku. Přepadl důchodkyni před bankou za bílého dne, nemaskovaný. Zabralo ho patnáct kamer. Chtěl vykrást byt, ale probudil v něm argentinskou dogu, která ho zahnala na balkon v desátém patře, počkala, než přijdou majitelé, kteří Lojzíka předali policajtům..."
",,,lidová moudrost říká že co oči nevidí, to srdce nebolí. Starou nerozčílí flastr za rychlou jízdu, vojetí kolegyně na vánočním večírku, natož vodměny, který si nenašly cestu na společný účet. A nerozčílí ji to prostě proto že se vo tom nedoví. Ze stejnýho důvodu mě nezdrbe Vykořisťovatel. Vopravdu mu musím vyslepičit, že jsem půlhodinovej úkol dělal čtrnáct dní, použil pětkrát víc materiálu než bylo nutný nebo vomylem něco vykecal konkurenci...?"
"...Jednoduchej Lojzík je můj spolužák ze základky, znám ho přes třicet let. Neměl to v životě jednoduchý. Otčím na něj nebyl zrovna něžnej a když jednou Lojzík šlohl učitelce z tašky desetikorunu, druhý den přišel s otiskem topení na ksichtě. Tak vlastně začala jeho zlodějská kariéra.Je ale pravda, že Lojzík nikdy nebyl nejostřejší tužka v penálu. Tak proč se na zlodějskou živnost nevykašlal a nešel dělat Lopatu? Jeho akce jsou totiž mezi vyšetřovateli legendární. Udělal hospodu, ale zapomněl v ní aktovku. Přepadl důchodkyni před bankou za bílého dne, nemaskovaný. Zabralo ho patnáct kamer. Chtěl vykrást byt, ale probudil v něm argentinskou dogu, která ho zahnala na balkon v desátém patře, počkala, než přijdou majitelé, kteří Lojzíka předali policajtům..."
Stejně si ale myslím, že je kniha docela užitečná. Minimálně nutí čtenáře uvědomit si, že existuje vic pohledů na věc a na každém z nich něco je.
Doufám, že nikoho nenaštve, když řeknu, že tahle kniha je výborná četba na záchodky v práci. V nejlepším smyslu.