Až ti budu nablízku

Co je ještě větší nuda než se dívat na někoho, kdo hraje hry? Číst o tom, jak někdo hraje hry! Jakože.. svým způsobem je to originální nápad, kromě Ready Player One/Two jsem ještě nic podobného nečetla, ale za mě to bylo zbytečné a zdlouhavé, naštěstí ty chatové části zase pěkně odsejpaly.. Na druhou stranu je to smutné, že někteří lidi utíkají od svého vlastního života, který jim mezitím totálně protéká mezi prsty, do nějakých her, u kterých minuty a hodiny utíkají jako lusknutím prstu (ještě si to pamatuju z dob, kdy jsem jako dítě i teenager sama hrála - a jsem fakt šťastná, že jsem z této závislosti vyrostla).. Příběh mě příliš nebavil, trvalo mi snad víc jak týden knihu přečíst, ačkoli autorka jinak psát rozhodně umí.. Ke konci to navíc bylo úplně pitomé - teda, Parker se zachoval jako totální idiot, celá ta zápletka mi přišla prostě hloupá.. Nemluvě o tom, že když už mu stanovili jinou diagnózu než jeho matce, tak on vlastně vůbec nic na svém životě nezměnil - nesmyslné hraní her dlouho do noci a dopování těla jedy převlečenými za energy drinky... nevím, prostě se mi to svým způsobem líbilo, ale má to tolik děr a much, přes které se prostě nedovedu a asi ani nechci přenést, protože jsem četla mnohem lepší YA knihy..

V poslední době na čtení vůbec nemám čas kvůli škole. Takže na tuhle knihu jsem neměla vůbec čas a ještě k tomu mi nepřišla úplně nejlepší. Teagan byla docela dobrá postava, ale občas mi na ní něco lehce vadilo. To samé s Parkerem. Mimochodem top jméno. Samotný nápad na příběh je fajn, ale něco mi na tom chybělo.
Edit: Když si tu recenzi čtu zpětně tak to zní hrozně, ale ve skutečnosti to vlastně bylo dobrý jen mi to prostě asi nesedlo

určitě lepší než první díl, ale pořád tomu něco málo chybí. Písemná konverzace tomu aspoň dodala spád a šťávu, díky čemuž se knížka četla o něco lip

Milý příběh Parkera a Teagan. Líbilo se mi to jejich škádlení, jen jsem asi čekala trošku jiné drama.