Pod hladinou

Od Coates jsem četla jen pár strašidelných domů. Tohle je pro mě její první kniha, co není ze série bububu domečků. A jsem z toho strašně rozpolcená. Kombinuje to moje oblíbené téma, vzala jsem si to i k moři, abych si udělala k tomu tu správnou atmosféru... A bavilo mě to. Nečekaně dost (asi v tom má prsty oblíbené téma). Ale ve chvíli, kdy se objevilo vysvětlení, co se tehdy na Arcadii stalo, tak jsem si musela jen odfrknout...protože stejná zápletka je ve hře Man of Medan z roku 2019 (kterou mimo jiné doporučuju, super hororovka). Až mi to ten konec trochu otrávilo. Ale jinak dávám čtyři hvězdy, protože nemůžu popřít, že mě to celkově bavilo.

Tak tohle bylo velmi špatné. Kniha je naprosto nezáživná, nudí a je zbytečně roztahaná, myslím si , že kdyby byla o polovinu kratší, jen by to knize prospělo.
Hodně velké zklamání a po knihách Darcy Coates dlouho nešáhnu.

Je pravdou, že Darcy Coates je pro mě autorkou, ke které mám poněkud komplikovaný vztah. Způsob, jakým buduje příběh, například u jejích strašidelných domů, a atmosféru, která celý příběh provází, mám ráda. Dlouho jsem však tvrdila, že je zároveň královnou zabitých konců. V případě několika posledních knih, mě však autorka zdárně vyvádí z omylu.

Pod hladinou je kniha, která velice snadno zaujme už svým nezvyklým prostředím. Pak už stačí jen prvních pár stránek, kterými vás vtáhne do děje, a až do samotného konce nepustí. Z počátku je hnacím motorem samotného příběhu hlavně gradující očekávání a pozvolné odkrývání neznáma. Jak však samotný děj nabírá na spádu, vtahuje nás čím dál víc do hlubin našich vlastních vnitřních strachů. A zatímco děj obestírá atmosféra nejistoty, napětí, nedůvěry a tajemství, ony vnitřní strachy ožívají.
Jsem nadšená, tohle je přesně typ příběhů, kterých nemám nikdy dost. Nutně, jich potřebuji víc, a už teď se nemůžu dočkat dalších autorčiných knih.

Líbilo se mi propojení součastnosti s minulostí. V součastnosti jsem si říkala sakra co se tam dělo a odpověď jsem dostala z vyprávění minulosti. Začátek knihy byl dobrý, spousta informací, seznámili jsme se s postavami a lodí. Zhruba sto stran do konce se to pořádně rozjelo a já nevím co mě děsilo víc. Ty kapitoly před potopením, nebo během potápění. Kniha je šílená a navozovala ve mě divný pocit, ani za nic by mě pod vodu nedostali. Fuj, hnus.