Jak jsem vyhrál válku
Originální název: How I won the war
(1963)
Patrick Ryan 
+5Všechny obaly
#2. sv. válka
#20. století
#anglická armáda
#anglická literatura
#armáda
#audioknihy
#britská armáda
#důstojníci
#edice eso
#kritika
#mušketýři
(Zobrazit více 
)
#nadsázka
#německo
#pěchota
#protiválečné
#satira
#velení
#vtip
#zfilmované
(Skrýt více 
)
O čem je kniha Jak jsem vyhrál válku?
Nesmrtelný válečný román z roku 1963, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody, si od svého prvního českého vydání získal řadu příznivců i u nás a stal se knihou, kterou lze bez váhání označit za kultovní. Ač svérázný důstojník zůstává na stránkách příběhu naivně přesvědčen o bezpodmínečné oddanosti své jednotky, je stále více zřejmější, že zásady vojenské taktiky se tu spíše než v boji za Krále a Vlast uplatňují při zápolení o zdroje alkoholického či erotického uspokojení. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání - válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit. (Založil/a: skjaninka) )
Statistiky
Vydání
Kniha (8)
Všechna vydání 
Všechna vydání
Všechna vydání
Komentáře
Také jsem zklamán. Slabý odvar Švejka. Kniha je spíše soubor povídek na téma válečné zážitky. Každá kapitola povídka je ukončena zábavnou pointou. Jinak to k popukání ani není. O válce bylo napsáno spousta lepších knih.
Tohle nějak nebyl můj šálek čaje. Vtipné hlášky se rodily v těžkých bolestech a s vydatnou mnohastránkovou přípravou. Vím, že je nevhodné o tak staré knize říct, že je plná klišé, když většinu z nich asi sama zakládala, ale mě to většinu času nudilo. A těch pár vtipných momentů to rozhodně nevyvážilo.
Jak jsem vyhrál válku je nakonec jedna z mála knih, kterou jsem nedokázal dočíst.
Drobné srovnání: Co v Hlavě XXII bylo vyvrcholením celého vtipného úseku, tady bylo krátkým vtipem po dlouhé dělostřelecké přípravě, která mu pouze připravila půdu (kontext), aby vůbec mohl být pochopen.
Jak jsem vyhrál válku je nakonec jedna z mála knih, kterou jsem nedokázal dočíst.
Drobné srovnání: Co v Hlavě XXII bylo vyvrcholením celého vtipného úseku, tady bylo krátkým vtipem po dlouhé dělostřelecké přípravě, která mu pouze připravila půdu (kontext), aby vůbec mohl být pochopen.
Prvotní nadšení velice záhy opadlo a dostavilo se jen to pověstné ,,už to musím dočíst". Kniha je sice vtipná, ale jen místy, a nejvíce asi během prvních stran. Čím více jsem se nořila do knihy, tím více nadšení opadávalo, humorných míst ubývalo, až jsem nakonec odpočítávala strany do konce. Škoda, asi to není můj šálek kávy. Jinak kniha je dobře čtivá, neurazí, nepotěší, ale také je příjemnou odpočinkovkou.
Nesedlo mi to. Nebavilo mě to. Protrpěla jsem to až do konce, čímž jsem vyhrála válku.
Nikdy víc.