Kleopatra a Frankenstein

Nemůžu říct, že by se mi Kleopatra a Frankenstein nelíbilo. Knihu jsem přečetla za dva dny, ráda jsem se k těm postavám vracela, prostředí mi přišlo zajímavé, mělo to spád, přesto v sobě po dočtení mám mnohá ALE. Ústředními postavami jsou, jak je nasnadě Cleo a Frank, kteří se zamilují a velmi brzy se i vezmou. Cleo je mladá, krásná umělkyně, která má hluboko do kapsy. Frank o dost starší zajištěný muž. Spolu s touto dvojicí sledujeme v příběhu i pár jejich přátel a všechny do jednoho spojuje osamělost a vlastní démoni v životem tepajícím městě New York. Nevyhneme se tu tématům jako drogy a alkohol (až děsivě všudypřítomné), deprese, sebevražda, hledání/skrývání vlastní identity, vykořenění, nefunkční rodinné vztahy. SPOILER !! Musím se přiznat, že ve vztahu Cleo a Frank jsem od začátku jednoznačně nadržovala Cleo a tak mě konec prostě zvedl ze židle. Prostě mě bolel za Cleo, protože jsem jí celou dobu přála střízlivýho Franka. A i proto mě tak dráždila Eleanor a jsem asi jediná, která ji fakt neměla ráda. //
Jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou, ráda jsem si ji přečetla, ale přiznám se, že jsem přece jen čekala něco víc. To něco víc knihou chvílemi výrazně probleskovalo, ale nakonec se to nějak rozplizlo. 3,5* // 16.10.2025 Asi ve mně ta kniha zůstala víc než jsem si při dočtení připouštěla. Takže měním hodnocení ze 3* na 4*.

Moje první přečtená kniha s barevnou ořízkou. Nechala jsem se na ni zlákat dobrým hodnocením a jsem nadšená.
Čekala jsem romantickou oddychovku, ale byla jsem překvapená, jak mě zasáhla. Cleo i Franka jsem chápala a dokázala se do nich vcítit, i když vakoveverku bych přijala asi jinak :D V knize nechybí lehký humor a svižné dialogy. Zkrátka mi sedl styl psaní autorky.
Příběh byl obohacen i o životy a příhody dalších postav, které se více či méně znali s hlavními hrdiny. O alkohol a drogy tu není nouze. A autorka otevírá i další společenská témata.
Šoupla bych ji do kolonky oddychovka k zamyšlení a můžu doporučit.

Autorka nám podává Ameriku, z uměleckého světa, hlavně NY ne zrovna
v pozitivním světle, pro návštěvníky neviditelnou.
Chtěla jsem jí odložit, protože pořád číst jen o alkoholu, drogách, party a sexu...

„Já tuhle posedlost štěstím nechápu,“ řekla. „Štěstí je jako ten velký nápis Hollywood. Je to obrovské, nedá se k tomu dojít, a i když se ti to náhodou povede, tak co si s tím počneš, kromě toho, že musíš zase dolů?“

Autorka sa nepokúšala napísať krásnych, mladých a bohatých, namiesto toho nám vo svojom príbehu ponúka traumatizovaných, nespokojných a sfetovaných. Alebo ožratých, Frank je predsa len stará škola. Vzťahy medzi nimi dychtivo balansujú na tenučkej hranici medzi láskou a nenávisťou a čitateľ si stále nie je istý, ktorým smerom sa to nakoniec zosype.

Veľkú časť textu tvoria dialógy, vďaka čomu sa mi kniha čítala ľahučko, a navyše sa tie dialógy niesli v takom duchu, že by som ich nedbala počúvať aj ako rozhlasovú hru. Okej, keď po sebe Frank a Cleo tri strany štekali, už to bolo trochu veľa a dúfala som, že si to buď rozdajú alebo sa zbodajú (nakoniec neurobili ani jedno).

V knihe celý čas číha temnota a stále som čakala, kedy skončí predohra a začne sa tragédia. Coco načrtla toľko tém, s ktorými sa dalo pracovať! Osamelosť, finančná tieseň, kríza identity, alkoholizmus, túžba po zmene, depresia, promiskuita, závislosť... S týmto pod obálkou mala byť Kleopatra a Frankenstein knihou, ktorá ma pomelie do fašírok a potom ich dá požuť grizlymu. K ničomu takému však nedošlo a akokoľvek ostro niektoré situácie pôsobili, nakoniec autorka všetko obrúsila, že to zostalo hladké ako detská prdelka. Škoda. Detské prdelky sú rozkošné, ale niektoré príbehy je škoda baliť do pampersiek.

Kleopatra a Frankenstein sa mi čítala pohodovo a ľahko, ale očakávala som silný príbeh a nakoniec som dostala len ľahko pochmúrnu oddychovku. Nemám rada, keď si autori do kníh vyberajú zložité témy, aby ich potom mohli zjednodušiť a rozpliesť gordický uzol na dentálnu niť.