Oberonova předehra

Četli jste Kroniky železného druida a bavily vás?
Pak jste si zamilovali určitě i Oberona.
A co by mohlo být lepší, než povídka z jeho pohledu?
No přece celá sbírka povídek!
Proč?
Protože Oberon je borec.
Oberon je nejlepší.
Oberon je mistr všeho, co dělá.

A já chci víc. =D

S povídkami je to těžké. Mám je ráda i nemám. Často doplňují příběh o drobná dobrodružství, která se obvykle dějí mezi jednotlivými knihami a vždy je dobré zjistit o postavách a konkrétním světě další drobnosti. Na stranu druhou jsou ale krátké a vychází ve sbírce, kde často povídky patří mezi rozdílné díly, takže buď si sbírku přečtete celou nebo skáčete tak, aby to odpovídalo chronologicky.

A tak jsem to tentokrát udělala i já. Přečetla jsem si "Předehru k válce" a po ní se pustila do klasického dílu Nabodnutý. Dokud jsem měla v hlavě ty vysvětlující detaily pro nový příběh a dokud si nepřečtu zbytek povídek, abych v tom neměla guláš. Teprve poté jsem se rozhodla dočíst zbytek, který časově pasuje až za osmým dílem.

Následující dvě povídky jsou už z pohledu Oberona, což je druidův vlkodav. Právě díky němu a jeho dialogům s páníčkem vzniká nejvíc humorných chvilek. A tady asi poprvé dostává ještě ke všemu hlavní slovo. V mezičase, než budou hrdinové řešit další velké maléry na Zemi a mezi sférami, přišel autor s něčím menším. Obě kapitoly jsou ve formě detektivního pátrání a pro změnu se řeší jen problémy smrtelníků, takže se nezapojují žádní bohové ani jiné bytosti.

Tahle část byla taková trošku nudnější a méně výraznější, protože přece jen si Attika spojuji spíše s tou mytologií a podobně. Nicméně na takové osvěžení, než vyjde pokračování, to ušlo.

Výborný! Strašně se mi líbilo jak si Granuaile vyřizovala účty s Lokim. Ten její zápal je velmi osvěžující. Cením jaká je to chytrá hlavinka. Oberon je kapitola sama o sobě, ten pes je prostě neskutečný! A Starbuck taky zaválel, navíc je to bostonek, takže automatické plusové body. Atticus tu tentokrát hrál trošku druhé housle, ale i to je někdy potřeba.