Dny v knihkupectví Morisaki

Klid, pohoda a vůně těch starých knih je cítit, když se zavrtáte pod peřinu s Takako a jejím příběhem. Milá, krátká knížečka. Moc hezky se to čte. Kniha má příjemnou atmosféru.

Dny v knihkupectví Morisaki - na tuto knihu jsem se těšil od chvíle, co jsem zjistil, že vyjde. Krásná obálka, s kočkou, která se ovšem v příběhu vůbec neobjeví :), Japonsko, knihkupectví - přesněji antikvariát. Ideální kombinace. Pak mě trochu zaskočily ne úplně pozitivní ohlasy, ale vím, že japonští autoři píší stylem, který ne každému sedí. A tak jsem bez očekávání usedl ke knize. A dostal jsem, pro co jsem si přišel. Příjemný a milý příběh dívky Takako, kterou opustí přítel, strýčka Satorua a tety Momoko. A knihkupectví, ve kterém bych chtěl pracovat, navíc v ulici plné knihkupectví a malých kaváren, kam si chodí lidé na kávu a číst...

Příběh jednoduchý. Možná až moc. Nemohu říci, že by se mi kniha úplně nelíbila, ale přišla mi tak nějak o ničem. Možná jsem se nedokázal na knihu tolik naladit. I tak dám šanci dalšímu dílu, který má více stránek, tudíž by mi mohl více vyhovovat. Uvidíme. :)

Hlavní postavou je mladá žena TAKAKO, jejíž přítel ji oznámí, že chystá svatbu s jinou ženou. Pro Takako je to obrovský šok a zpočátku nemůže uvěřit, že je to pravda. Chodili spolu rok a Takako ji podvedl! V práci dá výpověď, aby se s jejím bývalým přítelem a jeho nastávající nemusela vidět každý den v práci a přijíždí na pozvání strýčka SATORU pracovat do jeho knihkupectví.

Tato kniha byla pro mě lákává v tom slova smyslu, že příběh se odehrává v knihkupectví, ale nejenom v něm a také se krámek nachází v Japonsku. Je zajímavé, že v této ulici se nachází nespočet dalších knihkupectví. Je to také antikvariát, protože se v něm prodávají také starší tituly. Knihkupectví se jakž takž drží nad vodou a má také svoje stálé zákazníky.

Takako nečte knihy, ale když začne pracovat ve strýčkově knihkupectví, tak objeví kouzlo knih a začne pomalu číst. Práce v knihkupectví ji určitě psychicky pomohla od neblahé události se svým bývalým přítelem. Ráda také navštěvuje kavárnu, která se nachází poblíž a postupně se seznamuje s lidmi z této oblasti.

Strýček je smutný, poněvadž už pět let neslyšel o své manželce MOMOKO. Jednoho dne odešla a vůbec se mu neozvala. Najednou se zničehonic objeví a Takako se s ní také setkává a chce zjistit na strýčkovo přání, jaký důvod měla k tomu, že odešla.

V tomto románu nalezneme také odkazy na různé knihy od japonských autorů včetně krátkého shrnutí děje, což je určitě inspirativní. Tyto autory sice neznám, ale děj vypadal zajímavě.

Autor má minimalistický styl, ale kniha se četla dobře. Je to určitě příjemné a odpočinkové čtení, při kterém se čtenář zasměje a popláče a při kterém může popřemýšlet o mezilidských vztazích. Autorovo oblíbené motto je: „Dívej se na květ, ale mysli na kořeny.“

Určitě budu rád, pokud budou do češtiny přeloženy další autorovy knihy, které již napsal – DALŠÍ DNY V KNIHKUPECTVÍ MORISAKI, případně dvoudílná série o kavárně Trnka.

Kniha má pěkný přebal.

Citáty:

Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na dlouhé cestě životem. Ty jsi teď loď, která tu na nějaký čas zakotvila v přístavu. Nevadí, že si trochu odpočineš, než zase vypluješ.

Pokud budeš naslouchat svému srdci, najdeš si své místo, ať už je to kdekoli a s kýmkoli.

Přece nezáleží na tom, jestli se v knihách vyznáte, nebo ne. Já toho vlastně o knihách také moc nevím. Důležitější je, když najdete třeba jen jednu knihu, která vás zasáhne.

Takako mi bylo líto, co jí provedl ten bídák a ještě jí to oznámil jako mimochodem. Kniha se mi četla dobře.
První polovina knihy mě zaujala, jak se dostane do knihkupectví a ke strýčkovi, kterého jsem tipovala na šedesát let, protože byl téměř nemohoucí, starší a bolela ho často záda. A pak se dozvíme, že mu je čtyřicet! :)
Druhá polovina už mě tolik nebavila. Hlavně když se na scéně objevila Momoko, která mi byla protivná. Dělala jako kdyby se vrátila z pětidenního výletu, přitom zmizela na pět let.
Možná je to odlišnou kulturou, možná mým rozpoložením, ale zkrátka mi moc nesedla.

Taková milá a jednoduchá jednohubka. Velmi dobře se to četlo a skoro všechny postavy byly sympatické (tetičku bych však nechala klidně ve světě po celou dobu).

Obálka je opravdu nádherná, krátká povídka , která měla své kouzlo všude samé knihy, knihkupectví, antikvariáty, odpočinková četba před spaním...


Jak jsem se dozvěděla v informačním centru, na které jsem náhodou narazila, ve čtvrti ve skutečnosti bylo více než sto sedmdesát knihkupectví.
Přesně jak říkal strýček: byla to největší čtvrt s knihkupectvími na světě.

Krásné citáty, odkazy na spisovatele a knihy, příběh obyčejný, ale myšlenky o životě zajímavé...

Krátká kniha, taková jednohubka. Proto se tak dobře četla. Děj totiž rychle odsýpal, žádné sálodlouhé popisy. Příběh ale bohužel nebyl zajímavý.

Tento milý román z japonského prostředí potěší všechny čtenáře, kteří mají rádi nekomplikované příběhy s poučením z cizích krajů. Ač je příběh založený spíše na vyprávění o životních radostech, ale hlavně strastech dívky Takako, můžeme tu sledovat projevy japonské kultury. Příběh je dělen na dvě části, které jsou dále členěny na kratší úseky. Děj je čtivý a řekla bych, že se jedná o oddechovou četbu. Kniha je vhodná pro všechny, kdo mají rádi příběhy z japonského prostředí a oddechovou četbu.

Tenká knížečka, která mě při čtení dokázala hladit na srdci. Nic světoborného, prostě jenom krásné čtení