Binding 13

Mám trochu pocit, jako bych četla jinou knihu než půlka knižního světa. A upřímně se cítím trochu podvedená. Binding 13 mě mělo zanechat emočně vycucnutou, zahrabanou v Everestu kapesníčků a čumící minimálně měsíc do zdi. A víte co? Ani s těhotenskými hormony, co mě nutí brečet kolikrát doslova při mytí nádobí, ze mě příběh nevydoloval ani slzičku.
Silná témata… ano, je tu domácí násilí, je tu zmíněna šikana, toxické vztahy, atd. Ale všechno se to tak šíleně opakuje a točí v kruzích, že po 500. stránce už to prostě přestává působit a fungovat. Máte pocit, jako byste četli dokola ty samé kapitoly jen s minimem obměn. Shannon brečí… pořád… a omlouvá se… pořád. Johnny ji zachraňuje… pořád. On řeší jen sport, ale je přitom Shannon až nezdravě posedlý. Oba po sobě vzdychají, ale nic nedělají… pořád. Posun? Žádný. Vývoj postav? Žádný. Autorka sice nastiňuje závažná témata, ale přitom jen klouže po povrchu. Nic tak nepůsobí pořádně realisticky. Řekla bych, že ani největší smolař světa by se nemohl dostat do všech situací, jako se to děje Shannon denně a všechno tak působí o to víc nepřirozeně. Gradace děje? Na posledních cca 70 stranách, které byly skvělé, to ano. Hlavně scény z nemocnice upřímně pobavily. Ale to mělo přijít minimálně na straně 300, ne 700. Abych jen nehejtila… celkem dobře se to čte a nějaká světlá místa taky najdete. Být knížka o půlku kratší, byla by naprosto skvělá. Ale při zvoleném fontu, a gramáži stránek, je 700 stran doslova zabijáckých. Druhý díl si přečtu, má být lepší a konec jedničky naznačuje, ze by se v něm mohlo i třeba něco dít, ale jinak ve mně Binding 13 nechává po dočtení pocit velkého zklamání.

Obsahuje spoiler Moc nechápu nadšení z knihy a pochvalné výkřiky typu: dotýká se vážných témat - násilí, šikany... Ve skutečnosti šlo o trapný příběh, klišé, které se jen dobře četlo.
Hlavní hrdinka byla malá hezká chudinka, která se neustále omlouvala (až mi to lezlo na nervy). Všichni jí bezdůvodně šikanovali a navíc dostávala ještě výprask doma od táty. Naprosto nelogicky se o ní zajímal nejpopulárnější týpek ze školy - vysoký, svalnatý ragbista s nefunkčním pérem... wtf?! (Ten mi taky pil krev, jak furt kňučel, že se od té holky musí držet dál!) A tohle se opakovalo na 700 stranách stále dokola...
Musím však ocenit pár vtípků, co mě dokázaly pobavit.

Tato kniha je o šikaně, násilí a tyranii, ale taky o něžné začínající romanci.
Shannon si vytrpěla za svůj život jenom hrůzu ve škole i doma.
Je to skvělá, hodná holka, která se stará o sourozence i domácnost.
Její otec je zrůda, kterého bych pověsila za koule a
její matka si ten titul nezaslouží.
Johnny má skvělé rodiče a žije jen pro ragby a pravdu říká jen pod práškama,
ale na konec mě neskutečně naštval. Gipsie je skvělý kamarád se super hláškami.
Kniha mi zvedla adrenalin a těším se na pokračování.

3.5* - Ok. Abych to shrnula. Je to strašně dlouhý, oba hlavní hrdinové jsou strašně uknučený, a celá kniha je plná narážek na sex, sprostých slov a nechuťáren ... ale kurňa, ono to dohromady docela fungovalo :D Milostná zápletka mi přišla jak z nějakého disney filmu, a spousta scén se v knize opakovala, jen byly jinak popsané, takže by se dala knížka rozhodně seškrtat třeba o takových 100 stran. Ale jako CO TEN KONEC? Halooo? U kapitoly, kdy byl Johny v nemocnici po operaci jsem se chlámala smíchy nad blbostma, co říkal, ale ta poslední kapitola? Ta mě totálně odrovnala.

Nemyslela jsem si, že to řeknu ... ale potřebuju další díl. Potřebuju.