Flora
Všechny obaly
O čem je kniha Flora?
"Adam a Sára, dlouholetí partneři, najdou během nočního návratu domů podivného tvora a rozhodnou se, že ho odnesou do chaty po babičce a druhý den zavolají veterináře. Chata se nachází ve Stepi, části města, která se postupně mění v rumiště s posledními odvážnými a svéráznými obyvateli. Flora — tak „to“ pojmenují — nevypadá jako nic známého či živého, ovšem Sára si k ní postupně vytvoří pouto. Dvojice se rozhodne ve Stepi zůstat a o Floru se postarat navzdory všemu a všem. Flora je prozaickým debutem básníka Jonáše Zbořila. Něžná i děsivá novela s prvky dystopie o rodičovství vypráví i o nové přírodě, která nám vzniká pod rukama." (Založil/a: Pítrs85)
)
(Zobrazit ukázku
)
Statistiky
Vydání
Komentáře
Hafo pozoruhodně věrných podobenství ze života vyčerpaného rodiče a možná i rodiče obecně... hafo ekologických vykřičníků ze života bezohledného člověka kazisvěta... taková rozmanitost témat by přeci měla při nejmenším vyburcovat mysl k nekonečným vnitřním debatám... jenže ono to tentokrát bohužel nějak nefunguje... střídání podivných výjevů mi vnutilo pocit měnících se diapozitivů kdesi na přednášce... tumáš zmutovanou kočku... dál... několik obrazů mi vůbec nedávalo smysl... absolutně jsem nestíhala zpracovávat podivné scény jdoucí tak rychle za sebou... upnula jsem se tedy k originálnímu konci... výsledná pointa mě nakonec určitě vystřelí z gatěk... jenže najednou byl opravdu konec a já se bohužel svého unikátního zjevení nedočkala... tak třeba příště.
Audio.
Péče tě sežere, to je zákon zachování energie.
Možná jsem čekala víc fantaskní horor a míň rodičovské drama, zklamaná ale nejsem. Autorovi se podařilo dostat do krátkého žánru dost vrstev a neutopit se v kudrlinkách.
Zajímavé.
Péče tě sežere, to je zákon zachování energie.
Možná jsem čekala víc fantaskní horor a míň rodičovské drama, zklamaná ale nejsem. Autorovi se podařilo dostat do krátkého žánru dost vrstev a neutopit se v kudrlinkách.
Zajímavé.
Krátký a svižný dystopický román, o kterém pořád nevím, co si mám myslet. Bylo to zvláštní, divné, znepokující až děsivé.
Poetický styl psaní se mi líbil a četl se překvapivě dobře. Možná mi chybělo víc proniknout do nitra postav, abych se do nich mohla lépe vcítit.
No a ta věc? Nevím.
Každopádně zajímavá kniha.
Poetický styl psaní se mi líbil a četl se překvapivě dobře. Možná mi chybělo víc proniknout do nitra postav, abych se do nich mohla lépe vcítit.
No a ta věc? Nevím.
Každopádně zajímavá kniha.
Jak byla ta pohádka o Otesánkovi?
Příběh manželů , dlouhou dobu bezdětných a toužících po děťátku. Muž se rozhodl pro potěšení a uspokojení mateřské touhy své ženy vyřezat děťátko z dřevěného samorostu, který nalezl v lese. Dřevěné dítě obživlo, postupně stále více jedlo a když rodiče nestačili jeho stravovací nároky („Mámo, já mám hlad!“) uspokojovat, postupně snědlo všechny osoby ve svém okolí.
To není případ Flóry, prapodivného tvora, jehož tělesnou konstituci tvoří drátky a kabely, kterou Adam a Sára(kteří mají stejný problém s početím jako pár s Otesánka), našli kousek od své chaty po babičce ve Stepi, přinesli si ji domu a začali se o ni s láskou starat.
Flora je sice nesežere doslova, ale začne je vyčerpávat a požírat jinak. Nacházíme se pravděpodobně v postapokalyptické budoucnosti, kdy už je krajina natolik znečištěná, že venkov není možné obývat. Občas jsem měla pocit, že čtu horor a pořád mám tendence přemýšlet nad tím, co tím ještě chtěl básník (autor je skutečně básník)říci. Pasáž, kde je Flora s babičkou v chatce, je taková nejednoznačná, tu bych potřebovala probrat. Je to velice zvláštní kniha. Hodně lyrická, Je opět určitou kritikou společnosti a varováním. Libí se mi hodně vizuálně. Asi si ji přečtu ještě jednou :).
Příběh manželů , dlouhou dobu bezdětných a toužících po děťátku. Muž se rozhodl pro potěšení a uspokojení mateřské touhy své ženy vyřezat děťátko z dřevěného samorostu, který nalezl v lese. Dřevěné dítě obživlo, postupně stále více jedlo a když rodiče nestačili jeho stravovací nároky („Mámo, já mám hlad!“) uspokojovat, postupně snědlo všechny osoby ve svém okolí.
To není případ Flóry, prapodivného tvora, jehož tělesnou konstituci tvoří drátky a kabely, kterou Adam a Sára(kteří mají stejný problém s početím jako pár s Otesánka), našli kousek od své chaty po babičce ve Stepi, přinesli si ji domu a začali se o ni s láskou starat.
Flora je sice nesežere doslova, ale začne je vyčerpávat a požírat jinak. Nacházíme se pravděpodobně v postapokalyptické budoucnosti, kdy už je krajina natolik znečištěná, že venkov není možné obývat. Občas jsem měla pocit, že čtu horor a pořád mám tendence přemýšlet nad tím, co tím ještě chtěl básník (autor je skutečně básník)říci. Pasáž, kde je Flora s babičkou v chatce, je taková nejednoznačná, tu bych potřebovala probrat. Je to velice zvláštní kniha. Hodně lyrická, Je opět určitou kritikou společnosti a varováním. Libí se mi hodně vizuálně. Asi si ji přečtu ještě jednou :).





