Look Back

Fudžino kreslí komiksové příběhy do školních novin. Všichni ji obdivují, ale náhle učitel vydá obrázky její spolužačky Kjómoto, která vůbec nevychází z domu. Má panickou hrůzu z lidí.

Fudžino to popudí. Ani nechodí do školy, je jasné, že pak má více času na kreslení a tím se zdokonaluje. Mimo školu pak nedělá nic jiného, než že kreslí. Jde do knihovny, půjčí si knihy o kreslení, skicuje a skicuje.. do té doby, než má jít ke Kjómato domů a dát jí diplom.

Obě dívky se spřátelí, mají společnou lásku ke kreslení mangy a dokáží spolu celé hodiny kreslit. Nemusí být rivalky…dva různé konce, jak by mohl příběh dopadnout, podle toho jaké udělají rozhodnutí. 

V tomto komiksu jde ale hlavně o pocity z dospívání, o vyrovnávání se s tím, že je ve stejné činnosti někdo jiný lepší než my. Může nás to naštvat a skončit, protože vždycky bude někdo lepší nebo nás to může nakopnout k ještě lepším výsledkům. 

Což má ale za následek, že tomu věnujeme veškerý svůj volný čas a nemáme žádný osobní život s kamarády, s rodinou. Moc hezký komiks s vyrovnáváním se s pocity dospívání. Kresba je krásná, díky nimž celý příběh lépe prožijeme. A je i celkem milé,  že je to ucelený příběh. Brala bych více komiksů “stand alone”.

Krasba je zde vynikající to v každém případě dej je poměrně zajímavý a rychle utíká . Velice pěkná jednohubka.

Look Back je samostatným uzavřeným příběhem dvou dospívajících dívek, které nadevše milují kreslení mangy. Fudžino je sebevědomá, neochvějně věří ve svůj kreslířský talent a pravidelně svými komiksovými stripy přispívá do školního časopisu. Jednoho dne je však nucena podělit se o své místo na výsluní s Kjómoto, spolužačkou, kterou vlastně nikdo nezná, protože se bojí vycházet z domu. Fudžino tuto konkurenci těžce nese a zapochybuje o sobě a svých schopnostech. Cesty obou děvčat se však nakonec shodou náhod protnou a ony zjistí, že z jejich lásky ke kreslení mohou společně vytěžit mnohem víc, než když budou rivalkami. A tak se mezi nimi zrodí přátelství, jehož cesty jsou občas nevyzpytatelné a plné nečekaných zvratů.

Jsem ráda, že jsem si zase po delší době mohla přečíst one-shot mangu. Přiznám se, že delší série mě od čtení občas odrazují a tohle byla příjemná změna. Příběh Fudžino a Kjómoto je velmi emotivní, zaměřuje se na strasti dospívání a hledání své vlastní identity. Vždyť kdo z nás někdy nezapochyboval o svých dovednostech, když spatřil práci někoho mnohem lepšího?

Zároveň se ale nejedná vyloženě o oddechovku. V určité části příběhu se dějová linka rozdvojuje a my máme možnost sledovat, jak by vypadal život našich hrdinek, kdyby se v jistých životních momentech rozhodly jinak. Skrze tuto skutečnost máme jako čtenáři možnost polemizovat nad tím, jak moc jsou pro nás přátelé důležití a do jak značné míry vlastně dokáží ovlivnit naše životy.

Kresba samotná není úplně můj šálek kávy, viděla jsem spoustu hezčích a propracovanějších mang, nicméně příběh, v němž hraje prim láska ke kreslení, mi lehké zklamání z kresby bohatě vynahradil. Od autora jsem zatím nic jiného nečetla, potažmo neviděla, nicméně po přečtení mangy Look Back mám chuť to napravit.

Základní myšlenka mangy je vlastně snadná. Fudžino kreslí stripy do školních novin a neochvějně věří ve svůj talent. Učitel ale chce, aby v novinách začala vydávat také Kjómoto, která nechodí do školy, protože má hrůzu z lidí, a Fudžino zjišťuje, že spolužačka, kterou ani nezná, je talentovanější než ona. A protože žárlí, začne pilně studovat a kresbou tráví veškerý čas, až ji spolužáci a rodina začnou přesvědčovat, že to pro ni není dobré. Když se obě dívky poprvé potkají, řekne Kjómoto, že je velká fanynka Fudžino, a nakonec spolu začnou spolupracovat a vydávají komiksy. Příběh není nijak komplikovaný, ale zároveň není tak oddechový, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zaměřuje se na dospívání, štěstí, odhodlání, osamělost a ztrátu, ale i vyrovnávání se s životními rozhodnutími, obzvláště ke konci, kdy se dějová linka rozdvojí a sleduje alternativní vývoj příběhu, kdyby se dívky nepotkaly. Manga je prostě o životě, část příběhu by měla dokonce připomínat žhářský útok v animačním studiu KyoAni, přestože to autor nikdy nepotvrdil, a manga byla také adaptována do filmu. To vše má rozhodně svoji váhu, ale já osobně nejsem nijak velká Fudžimotova fanynka, protože mi jeho styl kresby není moc sympatický. Takže, přestože si ji znovu už asi nepřečtu, manga se mi líbila, a jsem se svým výběrem spokojená.