Roztěkané
Jak se žije ženám s ADHD
Všechny obaly
#adhd
#česká literatura
#české autorky
#dívky
#hyperaktivita
#poruchy pozornosti
#realita
#skutečnost
#ženy
O čem je kniha Roztěkané?
Když je vám čtyřicet a diagnostikují vám ADHD, je to úleva. Ale co dál? Diagnózu ADHD si obvykle spojujeme s neposednými chlapci, kteří vyrušují a perou se. Výzkumy ale ukazují, že porucha pozornosti — ať už s hyperaktivitou, nebo bez ní — postihuje stejnou měrou i dívky. A s dospělostí nikam nezmizí. V důsledku dlouholetého medicínského stereotypu jsou ženy poddiagnostikované, osvojí si nevědomé kompenzační mechanismy, a teprve až přestanou zvládat souběh mateřství, domácnosti, vztahů a práce a začnou se potýkat s depresemi či úzkostmi, získají diagnózu ADHD. Často až po třicítce. Zpětně se tak vysvětlí mnoho jejich životních karambolů. Prostřednictvím příběhů takových roztěkaných žen kniha ukazuje, jaké škody může v jejich životech napáchat tlak neurotypické společnosti na to, aby ženy s ADHD vyhověly jejím požadavkům.Z příběhů, které s autorkami sdílelo několik desítek žen, však vyvěrá i naděje — život s ADHD sice není snadný, avšak pokud roztěkané ženy svou jinakost vnímají a svoje potřeby neupozaďují, ale mluví o nich nahlas, začíná je vnímat a přijímat i společnost. (Založil/a: Lulucina)
(Zobrazit více 
)
)
Statistiky
Vydání
Kniha (1)
Komentáře
ADHD jsem začala řešit kvůli dceři. Už když jsem si přečetla prvních pár knih, jsem si říkala, jestli se tohle náhodou netýká i mně, protože některé situace popisované v daných knihách dost seděly na to, co jsem zažívala a jaké jsem měla zkušenosti. A pak jsem si přečetla Roztěkané a poslední dílky skládačky zapadly na svoje místo…
Kniha ukazuje, že ADHD u žen se většinou projevuje jinak než u mužů, a proto je velice často přehlíženo a neřešeno. A taky ukazuje, kam to, že se člověk nenaučí pracovat s tím, že funguje trochu (někdy tedy i dost) jinak než ostatní, může vést. A není to pěkné.
U drtivé většiny lidí diagnóza vážně nefunguje jako omluva nebo výmluva pro to, proč některé věci nedělat nebo dělat jinak. Pomůže ale člověku naučit se pracovat s tím, jak funguje, a v některých ohledech mu ulehčit život. Každému chytrolínovi, který tvrdí, jak na ADHD nevěří a podobně… bych přála týden v kůži člověka s poruchou pozornosti – v nějakém pěkně vypečeném, aby pochopil, jaké to má psychické ale také fyziologické důsledky.
Roztěkané krásně ukazují, co všechno ADHD ovlivňuje, a do jakých aspektů života zasahuje. Není to lehké čtení a myslím, že spousta žen se v některých situacích pozná. Může to ale sloužit k otevření očí nebo jako impulz pro to, aby si člověk řekl o pomoc.
Kniha kombinuje srozumitelnou odbornost s osobními výpovědmi – je čtivá a i když z ní člověku není dobře po těle, myslím, že je důležité, aby se dostala k těm, kdo ADHD mají, k těm, kdo se domnívají, že by ho mít mohli, ale i ke všem ostatním. Ukazuje totiž, jak to v dnešní společnosti funguje, že to s ADHD – obzvlášť pro ženy – není snadné, ale přitom stačí vlastně relativně málo od našich nejbližších, aby to bylo snesitelnější.
Kniha ukazuje, že ADHD u žen se většinou projevuje jinak než u mužů, a proto je velice často přehlíženo a neřešeno. A taky ukazuje, kam to, že se člověk nenaučí pracovat s tím, že funguje trochu (někdy tedy i dost) jinak než ostatní, může vést. A není to pěkné.
U drtivé většiny lidí diagnóza vážně nefunguje jako omluva nebo výmluva pro to, proč některé věci nedělat nebo dělat jinak. Pomůže ale člověku naučit se pracovat s tím, jak funguje, a v některých ohledech mu ulehčit život. Každému chytrolínovi, který tvrdí, jak na ADHD nevěří a podobně… bych přála týden v kůži člověka s poruchou pozornosti – v nějakém pěkně vypečeném, aby pochopil, jaké to má psychické ale také fyziologické důsledky.
Roztěkané krásně ukazují, co všechno ADHD ovlivňuje, a do jakých aspektů života zasahuje. Není to lehké čtení a myslím, že spousta žen se v některých situacích pozná. Může to ale sloužit k otevření očí nebo jako impulz pro to, aby si člověk řekl o pomoc.
Kniha kombinuje srozumitelnou odbornost s osobními výpovědmi – je čtivá a i když z ní člověku není dobře po těle, myslím, že je důležité, aby se dostala k těm, kdo ADHD mají, k těm, kdo se domnívají, že by ho mít mohli, ale i ke všem ostatním. Ukazuje totiž, jak to v dnešní společnosti funguje, že to s ADHD – obzvlášť pro ženy – není snadné, ale přitom stačí vlastně relativně málo od našich nejbližších, aby to bylo snesitelnější.
Kniha je skvělá, dozvíte se víc o této nemoci, kterou trpí přibližně 10% a ženy jsou často poddiagnostikované. Najdete v ní hodně křivd a bohužel pravd, které vás naštvou. Např. že klukům často dost věcí projde, protože jsou to kluci, ale holka ta se musí chovat, být jako ze škatulky, držet hubu a krok a nedej bože aby měla bordel v pokoji. Ach jo.
Myslím, že syndromem hodné holčičky a impostor syndromem (Nejsme dost dobré a neumíme přijímat pochvalu.) trpí dost žen i bez ohledu zda mají ADHD. S diagnózou to musí být ještě o dost horší.
V knize najdete i střípky ze života žen s touto diagnózou, které vám třeba něco poví i o sobě. Rozhodně doporučuji všem. Minimálně by si ji měly přečíst ty, které mají určité podezření, aby věděly, že nejsou samy. A taky, že se to dá řešit, aby bylo lépe. Samozřejmě už s odborníkem a podle závažnosti eventuálně zvolit medikaci. Já osobně jsem se našla v hypersensitivitě.
Myslím, že syndromem hodné holčičky a impostor syndromem (Nejsme dost dobré a neumíme přijímat pochvalu.) trpí dost žen i bez ohledu zda mají ADHD. S diagnózou to musí být ještě o dost horší.
V knize najdete i střípky ze života žen s touto diagnózou, které vám třeba něco poví i o sobě. Rozhodně doporučuji všem. Minimálně by si ji měly přečíst ty, které mají určité podezření, aby věděly, že nejsou samy. A taky, že se to dá řešit, aby bylo lépe. Samozřejmě už s odborníkem a podle závažnosti eventuálně zvolit medikaci. Já osobně jsem se našla v hypersensitivitě.
Kniha mě velmi překvapila. A dostala. A je dobře, že se o problému začíná mluvit. ADHD diagnostikování u žen je v plenkách. A právě proto je o tom potřeba mluvit, aby se o řešení dozvědělo co nejvíce žen a jejich okolí.
Přijde mi hodně zavádějící, že by ho měli mít jen kluci, muži. Jakékoli jiné nemoce či zdravotní komplikace také nejsou jen u mužů nebo žen. A přiznám se, že mi to dává větší smysl.
Na knize nejvíce hodnotím zpracování. Ještě snad žádná naučná kniha se mi nečetla tak dobře. Je rozdělená do několika kapitol, kde se střídají odborné termíny s výpověďmi jak autorek, tak několika žen, které mají ADHD. Jaký to má vliv a dopad na jejich osobní i profesní život.
Překvapilo mě, kolik různých příznaků má ADHD. Určitě jsem v něčem viděla sebe, ale i lidé v mém okolí. A je tedy s podivem, jak se k tomu společnost staví. Někdy mi přijde, že se mnoho nezměnilo z dřívější doby. Zajeté normy a situace…
A mám pro Vás jedno varování. Při čtení se mnohdy rozčílíte, jak stejné situace ve společnosti mají kluci jednodušší. Já to sice věděla, ale vidět to černé na bílém mi opět hnulo žlučí. Poklad do knihovny ke kterému se určitě vrátím.
Přijde mi hodně zavádějící, že by ho měli mít jen kluci, muži. Jakékoli jiné nemoce či zdravotní komplikace také nejsou jen u mužů nebo žen. A přiznám se, že mi to dává větší smysl.
Na knize nejvíce hodnotím zpracování. Ještě snad žádná naučná kniha se mi nečetla tak dobře. Je rozdělená do několika kapitol, kde se střídají odborné termíny s výpověďmi jak autorek, tak několika žen, které mají ADHD. Jaký to má vliv a dopad na jejich osobní i profesní život.
Překvapilo mě, kolik různých příznaků má ADHD. Určitě jsem v něčem viděla sebe, ale i lidé v mém okolí. A je tedy s podivem, jak se k tomu společnost staví. Někdy mi přijde, že se mnoho nezměnilo z dřívější doby. Zajeté normy a situace…
A mám pro Vás jedno varování. Při čtení se mnohdy rozčílíte, jak stejné situace ve společnosti mají kluci jednodušší. Já to sice věděla, ale vidět to černé na bílém mi opět hnulo žlučí. Poklad do knihovny ke kterému se určitě vrátím.
https://denikalarm.cz/2017/06/mela-jsi-mi-to-rict-feministicky-komix/
a ze str. 102 dokument Nepozorní:
https://www.youtube.com/watch?v=Wi_4Cg34RbA