Daleké království

Toto bola veľmi zaujímavá kniha v podobe poviedok - Rozprávky ale s iného súdka.

V knihe najdeme 14 poviedok, každá poviedka ma svojho autora a každá poviedka sa venuje inej klasickej rozprávke, ktoré su poňaté byť ako scifi, horor, rôzne druhy fantasy, či dark romance, detektívka a thriller

Na konci každej poviedky je uvedené, prečo si autor vybral práve tú konkrétnu rozprávku a aj uvedie o kom je (väčšina je jasná hneď ale pri niektorých som mala problém rozoznať o aku bytosť by mohlo ísť)

Všetky bolo svojim spôsobom perfektné a musím pochváliť nápaditosť autorov, na niektorých som sa nasmiala, pri iných som neveriacky kukala, niektoré ma nebavili (to sa bohužiaľ pri poviedkový knihách stáva) ale celkovo som veľmi spokojná.

Rozhodne tuto knihu odporúčam, trošku sa vrátiť do detských čias Zlatovlások, Morských panien, Popolušky, rôznych čertov, žiab a mnoho inych rozprávkových bytostí.

Na knihu jsem se moc těšila, ale bohužel nemůžu dát více než průměrné hodnocení. V prvé řadě nechápu styl řazení autorek na konci knihy. Ani podle abecedy, ani podle povídek, tak podle čeho? Jelikož znám jen Terezu Janišovou, vždy jsem si před povídkou přečetla medailonek o autorce a díky tomu, že autorky ve svých komentářích shrnují dané pohádky, četla jsem je taky jako první, takže bych to prohodila.

K samotným povídkám. Bohužel všechny na sci-fi bázi mě brutálně nudily, takže jsem je spíše prolétla. A krom těch, co následně vypíchnu, to bylo pro mě takové neurazí nenadchne, ovšem musím zmínit Zlatou hvězdu, která byla navíc fakt nechutná. Nicméně mě nejvíc bavila Královna růží, která byla svižná, vtipná, napínavá a konec jakože wow, zamrazil. Povídka Potrestaná mě taky hodně bavila a úplně bych jí brala jako román, abych se dozvěděla celý ten příběh více dopodrobna. No a v neposlední řadě mě velmi nadchla povídka Dobří švagři se vracejí. Skvělé syrové pokračování známé pohádky se úžasnými postavami a nasmála jsem se.

Sbírky povídek se mi nikdy nehodnotily lehce, jelikož se jedná o souborné dílo mnoha autorů a tudíž je možné ho hodnotit jako celek pouze omezeně. Pokud bych měla zhodnotit své celkové dojmy ze čtení, pak bych řekla, že se rozhodně jedná o knihu, která umí překvapit. Má to ovšem pár „ale“. Mně osobně přišlo, že kvalita jednotlivých příběhů není úplně vyvážená - některé jsou poutavé, inovativní, vtáhnou vás do děje, a u některých máte tak trochu pocit, že se do děje snaží na sílu natlačit něco, co se do nich nehodí nebo že si zasloužily o trochu víc péče. V mém případě byl trochu problém ten, že prvních 6 povídek mi úplně nesedlo, připadaly mi průměrné a to mi trochu bralo chuť pokračovat ve čtení dál. Naštěstí jsem ale vydržela a objevila díky tomu spoustu pokladů. Pojďme si teď o nich říct něco bližšího.

Jednoznačným a jasným vítězem a klenotem celé sbírky je za mě povídka Kam jsi šel, Kaii? z pera Barbory Vrobelové. Z mé oblíbené Sněhové královny se v jejím podání stává neuvěřitelně atmosférický a originální space horor. S každou další stránkou jsem si přála, aby to, co čtu, nebyla jen povídka, ale celá kniha. Přečetla bych si ji hned. Autorka na tak krátkém prostoru dokázala rozehrát mrazivou vesmírnou partii plnou překvapení, která se se svými hrdiny rozhodně nepáře.

V těsném závěsu za ní jsou v mých očích povídky Případ jabloňové panny a Potrestaná. V prvním zmiňovaném příběhu Emma Riedová čtenářům naservírovala krásné převyprávění Jabloňové panny ve stylu historické detektivky. Mistr Petr se zde vydává pátrat po svém zmizelém příteli a přitom se zaplétá do pavučiny lží a intrik, jež není vůbec snadné rozplést. Kdo je zde viník a kdo oběť? A je to vůbec tak jednoznačné? Velmi povedená záležitost. Potrestaná od Veroniky Fiedlerové mě velmi překvapila především tím, že se jedná o velice zdařilé erotické převyprávění Pyšné princezny. V příběhu se proplétají dvě dějové linky - jedna ze současnosti a jedna z antického Říma. A překvapila mě především tím, že erotice se obvykle spíš vyhýbám, ale tady jsem doslova hltala každé slovo, protože je zkrátka fantasticky napsaná. Díky za důkaz toho, že i erotiku jde napsat dobře.

Pomyslnou cenu za nejoriginálněji pojaté převyprávění by si pak zasloužily povídky Zlatá hvězda od Terezy Kadečkové a Tisíc kleteb na tvou hlavu od Míši Merglové. Terka se pustila do new weird převyprávění Princezny se zlatou hvězdou a musím říct, že přišla s tak originálním konceptem, že musím před její fantazií smeknout. No řekněte, napadlo by vás vymyslet příběh, ve kterém drahé kovy rostou na hlavách živých bytostí, které jsou drženy v zajetí jen proto, aby mohly být vytěženy? Stejně tak originálně uchopila i Míša pohádku o Kostěji nesmrtelném, kterou zasadila do současnosti a přetvořila do podoby thrilleru se zvláštním, neuchopitelným způsobem tíživou atmosférou zločineckého podsvětí plného drog.

Čestnou zmínku si zaslouží ale i urban fantasy verze Čertova švagra jménem Dobří švagři se vracejí od Dagmar Mudrové. Zajímavá zápletka se sexy pekelníkem si mě získala.

Zbylé povídky mě příliš neoslovily, což je u sbírky čítající 14 příběhů vlastně pochopitelné. Každý v příbězích hledáme něco jiného a máme jiný vkus. Když to ovšem vezmu kolem a kolem, jedná se o celkově poměrně zdařilou antologii, v jejíž společnosti jsem strávila nejednu příjemnou chvíli.

Editorky si na pomoc přizvaly dalších 12 autorek, aby vybrané motivy vzaly a vnesly do nich trochu současného pohledu. Každá ze 14 obsažených povídek je tak transformována do úplně nového žánru. Na konci vám autorky nechají nahlédnout do pozadí vzniku svého příběhu a pro sklerotiky jako já i shrnou děj originálu. Většinu pohádek bezpečně poznáte už na prvních řádcích, ale v pár případech mě musela autorka trochu postrčit.

Některé povídky se originálu držely více, jiné si z něj nechaly spíše hrubé obrysy. V kombinaci se změnou žánru a jeho reáliemi si na své přijde snad každý, kdo s vybranými pohádkami vyrůstal. Do popředí tu v závislosti na zvoleném žánru vystupují různá témata, původně hezky zaobalená do pohádkových reálií: toxický nátlak, manipulace nebo nerealistická očekávání od vztahů. Hrdinové jsou tak vystaveni pravdám, před kterými zavírají oči a pohřbívají je tak dlouho, dokud se jim nevrátí i s úroky.

Retellingy sice běžně nejsou můj šálek čaje, ale v tomhle případě jsem se nechala zlákat jmény autorek a příslibem žánrové pestrosti. A nelitovala jsem. Hned úvodní Žába Terezy Janišové mi sedla do nálady a zároveň nabídla mnohem příjemnější konec, než je svatba se zakletým princem. U následující Smíš prosit od Martiny Vítové jsem se prakticky celou dobu culila, jelikož Čert a Káča byla moje oblíbená dětská říkanka. Příjemným překvapením pro mě byla Královna růží Vilmy Kadlečkové, protože rodinu si prostě nevyberete. Do mé osobní topky se dostaly ještě Tři kožíšky pro Kotelku Dagmar Digmy Čechové, které mi v hlavě spustily vlastní playlist, a Kam si šel, Kaii? Barbory Vrobelové. Pro sněhovou královnu jsem měla vždycky slabost a myslím, že střípek z toho rozbitého zrcadla mi už napořád zůstane v paměti.

Za zmínku však stojí prakticky každá z obsažených povídek, i když ne všechny mě samozřejmě zaujaly stejně. Na druhou stranu se někdy do Dalekého království ráda vrátím, abych zjistila, nakolik jeho příběhy obstojí v čase a vývoji mého čtenářského vkusu. Protože jak mi Digma trefně připsala ke svému podpisu, na pohádky nejsme nikdy příliš staří!