Domů?

Od autorky jsem již v minulosti četl knihu HORNICKÉ VDOVY, která se mi líbila. Dlouhou dobu jsem se o autorčinu další tvorbu nezajímal až nyní, kdy jsem navštívil besedu s autorkou na Knižním festivalu Ostrava 2026. Navštívil jsem různé besedy s různými autory, ale Kamila Hladká mě velmi hodně oslovila a také její novinková kniha DOMŮ? PŘÍBĚHY BÝVALÝCH VĚZENKYŇ. Časem si přečtu další autorčiny knihy – LIDI OD KOLOTOČE a SESTRY.

Autorka si vybírá zajímavá témata a z její osobnosti je cítit velká empatie a pokora.

Jedná se o literární dokument.

V knize DOMŮ? PŘÍBĚHY BÝVALÝCH VEZENKYŇ nalezneme výpovědi 5 žen, které strávily nějaký čas ve vězení. Dočteme se o jejich životech z dětství a dospívání, a proč se dostaly do vězení.

Jedná se o tyto ženy:

JARKA – ROČNÍK 1950

JANA – ROČNÍK 1990

ELIŠKA – ROČNÍK 1979

JARUŠKA – ROČNÍK 1955

ZUZKA – ROČNÍK 1985

Autorka strávila s bývalými vězeňkyněmi 2 roky a udržuje s nimi kontakt dodnes. Na besedě sdělila, že za rozhovor jim nedala žádné peníze. Přála si, aby výpovědi byly autentické. Od jedné vězenkyně dostává pravidelné dopisy s různými přáními – například aby ji poslala nějaké knihy nebo koupila boty s přesnými požadavky, jak mají vypadat.

Líbilo se mi, že autorka ponechala mluvu žen tak, jak doopravdy mluví – použitím nářečí (Jarka) a vulgarismů (Eliška) aj. Působí to autenticky.

Na počátku knihy se nachází PŘEDMLUVA Jiřího Gajdoše s názvem Rodí se člověk jako vězeň? Jiří Gajdoš působil 20 let v bezpečnostních složkách a posledních 10 let se věnuje prevenci kriminality a sociálního vyloučení. Zajímavá je pro mě informace, že stát vydá na jednoho vězně 50 000 Kč měsíčně.

Příběhy žen byly určitě zajímavé. Líbilo se mi, že autorka vybrala 5 žen různého věku a každý příběh byl jiný.

Do vězení se ženy dostávají kvůli různým věcem – zabitím člověka, krádežím různých věcí, prodejem drog aj. Může dojít například k tomu, že žena je na pokraji sil a nemůže už dál a najednou ji „přepne v hlavě“ a zabije svého manžela v důsledku celkového fyzického a psychického vyčerpání, jak se tomu stalo u Jarky. Následně se dostane do vězení. Myslím si, že člověk, který to nezažije na vlastní kůži, nikdy nemůže úplně pochopit, co si všechno tato žena vytrpěla. Samozřejmě situace se tímto způsobem neřeší, ale dokážu pochopit, že už dál takovým životem nemohla žít a dopustila se tohoto skutku.

Myslím si, že dokážu pochopit hodně věcí, kvůli kterým se ženy dostanou do vězení. Asi jen jedinou věc bych nikdy nedokázal odpustit a to, pokud by některá z žen zabila úmyslně svoje vlastní dítě, a to se naštěstí nestalo. Bohužel existují případy žen, které zabily svoje děti. Vzpomínám si například na případ ženy, která po porodu hodila novorozence do kontejneru, a dítě zemřelo! Podle mě je to něco hrozného. Ano, žena se mohla nacházet a patrně nacházela ve složité životní situaci, ale říkám si, že mohla někoho požádat o pomoc, zavolat do nemocnice a říci, co se stalo, dítě mohlo být umístěno do babyboxu a mohlo by žít! Byl to velmi smutný případ.

Když jsem četl tuto knihu, často jsem si říkal, že některé ženy byly zaslepené a daly se dohromady s muži, kteří za to nestáli, a dělaly kvůli nim hrozné věci, které by za normálních okolností nedělaly. Následně propadly alkoholu nebo drogám. Jenže když se člověk zamiluje, někdy dělá hlouposti a sám sobě škodí. Pochopí to až s odstupem.

Myslím si, že každý člověk se může dostat na scestí a sklouznout a příčinou můžou být různé okolnosti. Předpoklady mají k tomu lidé, kteří například neměly šťastné dětství, žili v neharmonické rodině, kde byly toxické vztahy, žili ve vztahu s partnerem, který je fyzicky a psychicky týral, setkávali se s lidmi, kteří je přivedli k alkoholu nebo drogám aj. To všechno se podepíše na člověku a pak je jen malý krůček k tomu, aby provedli něco nezákonného, a následně skončí ve vězení.

Zajímavý byl také případ ZUZKY, která se ocitla ve vězení s dítětem. Jedna věc mě u Zuzky zarazila a říkal jsem si, že se s tím nemůžu v žádném případě ztotožnit. O všem se dočtete v této knize.

Kniha se mi líbila a jsem rád, že autorka zpracovala toto téma - ženy, které byly ve vězení.

Mnoho lidí má předsudky vůči lidem, kteří strávili nějakou dobu ve vězení, a když se vrátí na svobodu, tak v nich nemají důvěru a pak je pro bývalé trestance mnohem těžší se začlenit do společnosti.

Po přečtení této knihy se můžeme nad tématem vězení a vězenkyň více zamyslet a přehodnotit některé věci. Měly by ženy, které skončily ve vězení, dostat druhou šanci či nikoliv? Myslím si, že propuštění vězni by měli dostat druhou šanci.

Knihu doporučuji k přečtení, pokud máte rádi příběhy podle skutečné události.

V závěru knihy se nachází DOSLOV s názvem ŠANCE NENÍ OBCHOD, který napsala Kamila Hladká. Líbí se mi následující věty:

„Nemáme všichni stejné šance. Rodíme se do různého prostředí, které nás zásadně ovlivňuje, a rodíme se s odlišnou vnitřní výbavou. Někdo silný a statečný, jiný citlivý nebo slabý. To, kým jsme, často není záležitost volby. Kombinace traumatického rodinného prostředí (nebo jeho úplná absence) s vnitřní slabostí a nedostatkem vůle rodí obvykle totéž. A kruh se točí stále dokola. Někdy je to však jen souhra okolností, které člověka dovedou na scestí nebo jej naopak pomůžou zvednout ze dna.“

Autorka v Doslovu uvedla, že nikdy nesoudí, nehodnotí a ani nenadržuje. Snaží se prostředí nahlížet z co nejvíce stran. V případě bývalých vězenkyň to byli dozorci, psychologové, adiktologové, vězeňští kaplani, pracovníci neziskových organizací, sociální pracovníci, právníci a „tiché“ oběti, jako je rodina, děti a přátelé odsouzených.

Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Zajímavá je také vazba knihy. Kniha obsahuje také plno fotografií – barevných a černobílých. Je vidět, že autorka si dala hodně práce se zpracováním této knihy a také s celkovým vzhledem, což určitě oceňuji.

V závěru knihy se nachází PLAYLIST AUTORKY KE KNIZE. Po naskenování čárového kódu si můžeme přehrát skladby na Spotify.

Kniha má pěknou obálku.