Inheritance

Tak jsme to konečně dočetli. Přečíst dětem po večerech před spaním celou sérii v kuse byla slušná nálož.
Poté, co jsme s Eragonem strávili několik set večerů, mohu zodpovědně prohlásit: "Nikdy víc."

První díl byl jednoznačně nejlepší, ty další už byly příliš zdlouhavé a popisné, autor měl tendenci popsat každý kámen v okolí svých hrdinů, každý list na stromě - mnohdy úplně zbytečně.
Troufám si tvrdit, že kdyby byl celý text zkrácen na trilogii, sérii by to jen prospělo.

A ten konec? Vlastně mi nevadil. Jen jsem si říkala: "A hlavně tam prosím tě zůstaň."

Nechce se mi věřit, že další sága, která se mnou byla několik let, je u konce. Někomu se nelíbí, že děj ničím nepřekvapil. Ale upřímně, co jste čekali? Většina už daná byla od prvního dílu a šlo jen o to, dát tomu nějaký tvar. A to se Paolinimu povedlo. Jeho styl vyprávění mě baví, má co říct, umí zaujmout a upoutat. Všechny díly jsem přečetla vždy během pár dní, protože jsem se od nich nedokázala odtrhnout. Jde o úžasný příběh, který má v mém čtenářském srdci obrovské a trvalé místo. Jediné, co mě mrzelo je, že jsem se nedozvěděla Eragonovo skutečné jméno a že nebyl víc rozvitý příběh Angely. Ale kdo ví? Inheritance a celkově příběh Eragona nabízí mnohem víc a třeba se Paolini rozhodne toho znovu využít a překvapí nás v budoucnu další knihou ;)

Taak moc jsem se těšila a jsem tááák moc zklamaná. Po perfektním začátku Eragona, je pro mě tohle komerčně zdlouhavý zabiják.

4,5*
Tak a jsme u konce.
Byla to dlouhá cesta, zvlášť pro mě, protože jsem Eragona četla kdysi v mládí, pak jsem měla dlouhou pauzu, kdy jsem nečetla a když jsem se navrátila ke čtení, nikdy na to nebyl čas, tuhle sérii dojet. Byl to můj černý puntík, nedočtená série. Pamatuju si, jak se mi moc líbil první díl. A teď, o tolik let později, těsně před třicítkou, jsem tuhle cestu s Eragonem a Safirou završila. Je to hořkosladký pocit, jako když odejde přítel a zanechá v srdci díru, jen hřejivé vzpomínky na přátelství. Protkané nostalgií na dobu, kdy jsem četla první díl. Jasně, určitě by se mi to líbilo jinak v době, kdy mi bylo náct. Ale ta nostalgie tomu dodává tu správnou šťávu.
Chápu, že hodně lidí nebylo spokojených s koncem. Já si z toho zas takovou hlavu nedělám, jednak z toho důvodu, že přijímám konec tak, jak ho autor zamýšlel a jednak proto, že jsem Inheritance dočetla ve velmi šťastné době - den poté, co Paolini oznámil novou knihu ze světa Odkazu dračích jezdců, která se bude věnovat Murtaghovi. Sdílím nadšení a radost s těmi, co na tohle čekali dvanáct let :)) Odkaz dračích jezdců je skvělá série, která má pořád co říct - i po tolika letech.

Můj názor se dokonale shoduje s komentářem uživatele Lexion69 :D Kniha jako taková je plná zbytečných pasáží a mnohdy i chyb (např. Katrina několikrát změní barvu vlasů). Paolini rovněž nechal spoustu nezodpovězených otázek (Murtagh, Angela, strom Menoa,..) Celkově však tuto sérii hodnotím spíše kladně, ale popravdě.. čekal jsem trochu víc.

Kniha neskutečně rychle uběhla, ale konec mě trochu zklamal, přišel mi takový nemastný neslaný, myslela jsem, že bude lepší.

Bohužel nás v posledním díle nic nepřekvapí.Vše dopadne tak jak jsme předpokládali od samého začátku .Dokonce přemožení Galbatorixe bylo jakoby pouhou náhodou,jako všechna velká Eragonova vítězství.Kniha začíná velkou bitvou a velmi strhujícím dějem,čte se téměř sama a těšíte se na každou stránku.Chybí mi jen jiskřivé dialogy a trochu více obratnosti ve vztazích,vzhledem k věku autora se ale není čemu divit.

Nejde hodnotit jinak než jako celou sérii. Pro mě byl Odkaz dračích jezdců milé překvapení. Bála jsem se toho vzhledem k mládí autora, ale musím zatleskat - tohle se vážně povedlo. A když člověk dojde konce, je mu to líto. Nedá se říct, že bych se stále bavila, místy jsem se i trochu nudila, ale i nudné pasáže se dají zkousnout. Závěr byl v určitých věcech nečekaný a kéž byl se autor rozhodl pro pátý díl. Fanouškům fantasy vřele doporučuji :)

Tak a jsem na konci této tetralogie.. Nemůžu tuhle knížku hodnotit jen jako samostatnou jednotku, protože pro mě to byl především jeden příběh. Ale pokud se mám vyjádřit i samostatně k této, pak můžu říct, že se mi nečetla (hlavně začátek) tak báječně jako první tři díly.. Co se mí nelíbilo - na začátku mě docela štvala Nasuada a rovněž Roran například když vyhrožoval služce, že jí vybije zuby... Jo je to asi mini detail, ale mě se to zkrátka k jeho povaze nehodilo.. Leda, že by zpychl... :D A taky se mi nelíbilo, že smrt Karna se jen tak přešla.... Co mi přišlo jako škoda - samozřejmě ten tolik dikutovaný konec.. Byla sem zvědavá co na něj budu říkat a nejsem z něj nadšená. Na jednu stranu je to pro mě mnohem lepší, než kdyby umřely oblíbené postavy (Arya, Roran, Katrina, Nasuada, Orik, a další...), ale na druhou si říkám proč.. Přijde mi to trochu na sílu, to že si mohl vymyslet obrovské hory na které by nikdo nevylezl už v Alagaesii je jedna věc, ale ta druhá, že když už musí pryč, tak proč na vždycky? Nechápu a nepochopím.... Proč tam musí "trčet" pořád a nedělat si například týdenní výlety.... Nebo jako k čemu ho tam budou tak potřebovat, že už se z tama nikdy nehne a stane se z něj forever alone.. Nevím no.. Tohle je fakt škoda.. Na druhou stranu je konec dostatečně otevřený aby si každý domyslel podle sebe, jak to může být dál.. Další velká škoda je Arya, zrovna když jí se to rozleželo v hlavě přichází velký odchod.. (To, že se jí vylíhl drak mi taky nepřišlo úplně nejlepší, spíš sem čekala, že se to stane Roranovi) pak také to, že se Murtagh nevrátil, s tím sem nepočítala i s ohledem vztahu k Nasuadě.. Na ohalení bylinkářky jsem taky čekala, jaké to bude asi eso.. Ale tady chápu, že to tajemno dělá její postavu ještě zajímavější.. No každopádně pro mě byl TOP asi díl druhý, nicméně celý tento příběh mi přirostl k srdci.. Doporučuju to všem, jsou to kouzelné knihy a snad k tomu přispěly i nedávné Vánoce, ale když jsem četla 1,2,3 bylo mi báječně i díky tomuto světu a zařadily se suverénně mezi mé nejoblíbenější knížky :) Astra esterní ono thelduin, Eragon ;)

Naprosto se ztotožňuji s komentářem Magyane. Bylo to zdlouhavé. Jen já bych neubrala jen jeden díl, ale klidně dva. Příběh by měl poloviční délku, pozbyl by zbytečné popisy a příběhu by to prospělo.