Tlustý muž pod jižním křížem

Černé barony nemusím, ale humorné absurdity ano. Řehtal jsem se u toho až břicho bolelo. Ačkoliv musím uznat, že je to má první švandrlíkovna, na můj vkus byl výběr znamenitý. Člověk se u toho nenudil, částečně mi příběh připomínal volné vyprávění Jana Pelce. Ale také mi to připomíná stylem plynutí film Adéla ještě nevečeřela (nejde tak o obsah a o čem, ale o styl). A ten mi seděl.

Váhám, zda to vůbec komentovat. Byl to grafomanský vejšplecht, kterej jsem místy přežil jen proto, že jsem to četl pouze na toaletě. A že jsem to dočetl, je zásluha mé ženy, která se vzorně stará o to, abychom měli vždy dostatečnou zásobu papíru, jinak nevím, jak by vše dopadlo...

Málo naplat, nejlepší mistrovo dílo jsou Černí baroni, špatné nejsou ani hororové povídky, ale ztřeštěné eskapády tlustého muže v jižní Americe jsou slabší dílko.

Možná na čtení o dovolené u vody to nemusí být špatný, nějaký humor tam je, ale jak jsem psal, jsou lepší knížky.

Jedna z nejlepsich knih jakou jsem kdy cetl. Svandrlikuv smysl pro humor je legendarni a pravem se radi mezi nejvetsi spicky ceskeho psaneho humoru. Kniha Tlustý muž pod jižním křížem je jednim z impulzu, jenz mne samotneho dostal na drahu skromneho literarniho humoristy.
Dekuji Vam mistre, cest Vasi pamatce.