Tyran

Vždy, když Američan píše o evropské historii, jsem velmi nedůvěřivý. Nicméně Cameron si s tématem z doby Alexandra Velikého poradil docela obstojně dobře. Zřejmě si dal práci s nastudováním historických reálií a měl také dobré poradce-znalce historie, kteří mu pomohli vyvarovat se anachronismům. V závěru jim také za pomoc děkuje.
Příběh samotný je docela pěkný, ale na můj vkus psaný příliš zdlouhavým stylem. Děj se docela vleče a na 400 stran textu se toho zase tolik nestane. Bitevní scény jsou z taktického hlediska docela pěkně zpracované, ale popisy vlastních bojů jsou trochu zmatečné. Občas jsem narazil na chyby typu: "držel v ruce tasený meč ... ... vytasil meč", "bodal kopím okolo sebe ... ... usekl mečem ruku" - hlavní hrdina měl občas trochu zmatek v právě používaných zbraních :-)
Druhá polovina románu je o něco lepší než první polovina. Pozitivně hodnotím i to, že se děj neodehrává v rámci Alexandrových dobyvatelských tažení, ale na okraji makedonské říše - na březích Černého moře v okolí města Olbia, kde se střetávaly zájmy Řeků, Makedonců, Skythů a Getů. Trochu nereálně se ovšem v románu sejdou příslušníci snad všech národů Evropy a Malé Asie.
Kniha Tyran se mi líbila o něco více než nedávno čtená kniha Ve stínu králů od Scotta Odena. 65 %

Na Tyrana jsem se těšila, protože jsem si mylně z podtitulu Příběh z doby Alexandra Velikého odvodila, že román bude právě o Alexandrovi, ale tak tomu bohužel nebylo. Hned zpočátku mě zarazilo krátké líčení bitvy u Issu, následná důležitá bitva u Gaugamél se jen zmínila a nesympatický hrdina se najednou ocitl z ničeho nic na moři a začal vlastní příběh. Nějak jsem si ke Kineiovi nenašla cestu, nelíbilo se mi především jeho uhranutí jistou ženskou osobou. Ostatní postavy mi přišly celkem zajímavé, ale vykreslení bitev mi přišlo velmi povrchní, a jelikož jsem četla lepší historické romány, hodnotím průměrně 3*

Tak se stalo, že mi došly knihy o Římu, po čem šáhnout? Po Řecku, čili moje první řecká kniha (vlastně kdysi ještě dvě od Pressfielda, ale ani jedna mě nebavila a nedočetl jsem).
Začátek byl slabší, ale začátkem myslím opravdu jen prvních cca 30 stránek. A pak mě to začalo neuvěřitelně bavit a začal jsem se těšit na každý večer kdy budu mít čas chvíli počíst. V knihách o Římu Římané nazývají všechny Řeky přiteplenýma... a ano, přesně tak zde bylo..., ale to vůbec nevadilo tomu, aby autor vytvořil pro mě skvělou partu hlavních hrdinů, kteří i přes to byli snad největší banda chlapáků z antických knih. To neustálé poštuchování, vzájemné posmívání, myšlené ale jen na oko, a když šlo do tuhého, všichni byli jako bratři. Velice mi ten styl sedl.

Kniha je prostředím i dějově VELICE (až by se člověk neubránil myšlenkám jednoznačné inspiraci) podobná knize Vlci severu od Sidebottoma. Každopádně pro mě je toto o úroveň výš a lepší, nemůžu se dočkat dalšího dílu.

Jediné co mi opravdu nesedlo byla ta recka jmena, ta Římská mi nevadí, to se pěkně pomatuje, ale tady nejenže že si je všechny pořad pletl, ale jména hlavních dvou hrdinů... to byl oříšek. Místo Kineáš jsem si v hlavě pořád říkal Koniáš a Srajanka, to by nejhorší, ta byla chvíli Sjaranka, Sarjanka, šecko možný :)

Zajímavý příběh o válce.Vyskytuje se tam snad všechno: láska ke svým druhům a láska ke své vlasti,slabost,spojenectví armád,zrada,filosofie o válce a smrti... Čtyři hvězdičky si určitě zaslouží...