Potichu

Několik osudů, přesto si tak podobných. Každý hledá svůj klid a každý ho objevuje v něčem jiném. Příběh Vladimíra, Petra, Hany, Wayna a Vandy, který je svým způsobem spojený.
Kniha se četla hezky, ale do čtvrtiny jsem měla pocit, že je to plytké tlachání o ničem, zvláštnost je jen ta, že kapitoly jsou extra krátké a pokaždé ji začíná vyprávět někdo jiný. Postavy mě nijak neoslovovaly a v podstatě mi bylo jedno, co s nimi bude. Po čtvrtině mě ale více začal zajímat příběh Petra a Hany a celkově to začalo být zajímavější.
Co je sice můj problém, ale jsem alergická na slovo "matroš", které když se objevilo, tak mi vstály vlasy a třešnička na dortu bylo jméno Carlos. To se tak fakt musí jmenovat každý dealer?
Když pominu pár nepřesností, tak bylo i pár míst, které se mi vyloženě líbily, ale přesto lepší průměr. 65%

Nemám ráda když si musím dohledávat o čem že vlastně byla kniha kterou jsem právě dočetla. Strohý až minimalistický popis postav nedávaly možnost zapojit se do děje. Ocitli jsme se na konci léta uprostřed něčeho čemu nerozumíme
a jsme nuceni prožít jeden den s lidmi které neznáme a do konce příběhu ani nepoznáme.

Mám z toho takové rozporuplné pocity. Bavilo mě prolínání příběhů a propojování osudů jednotlivých postav, na druhou stranu mě ale postavy samotné moc nezaujaly a bylo mi jedno, co s nima bude a tak jsem se do toho čtení moc nehrnula. Nakonec se ale přikláním ke 4*, a to kvůli Malmö, hudbě a Žižkovu.

Toužila jsem si přečíst nějakou knihu od Rudiše, ale tohle dílo bylo v mém případě hodně vedle. Začátek i prosředek mi přijde hodně plytký a do čtení jsem se musela nutit. Žádná z postav mě nikterak neoslovila a nebýt skvělého konce, který mě ke knize opravdu přikoval, dostala by jen jednu hvězdičku.