Divergence

Když jsem Divergenci otevřela poprvé, nic jsem o ní nevěděla. Vlastně mě zlákal pěkný obal... Jsem za to ráda, protože mě nadchla. V noci jsem nemohla spát a musela si přečíst ještě aspoň jednu kapitolu a ještě jednu a ještě...
Vzhledem k tomu, jaké je autorka mladé kotě - klobouk dolů.
Takže se hned pouštím do dalšího dílu. A na film půjdu taky. :o)

Po přečtení zdejších komentářů jsem čekala, že budu knihu hltat jedním dechem a budu z ní unešená. Bohužel žádné extra nadšení se nekonalo, čtení jsem přetrhávala bez problémů a celkový dojem je takový... vlažný. Těžko říct, jestli za to může fakt, že jsem dřív viděla film, ale myslím, že ne. Příběh je zajímavý, čtivý, má spád, nápad je poměrně originální (ještě jsem nečetla Hunger Games), ale stejně jako ve filmu, i tady mi chybělo větší vykreslení prostředí a propracování příběhu - proč jsou frakce, co se stalo v minulosti a tak dál a tak dál... je tu prostě příliš mnoho neobjasněných otázek. Je možné, že na některé najdu odpovědi v dalších dílech, ale to je podle mě už pozdě, protože jsou určitá fakta, která by čtenář potřeboval vědět už od začátku, aby si mohl na některé věci udělat lepší názor. Takže jako oddechovka a pro mladší generace - dobré. Já čekala víc...

K Divergenci jsem se dostala díky stejnojmennému filmu, po kterém jsem se chtěla dozvědět, zda mnohdy nelogické a stupidní dialogy mezi postavami vychází z pera scénáristy či z pera autorky - bohužel od autorky předlohy. Ani ve filmu, ani v knize jsem si k Tris nedokázala najít nějaký pozitivní vztah, prostě mi tahle hrdinka nepřipadala vůbec sympatická. Kdyby mi bylo o deset let méně, tak bych asi celý příběh prožívala více, ale takhle jsem se jen nestačila divit, co to vlastně čtu a občas mi děj připadal jako reklama na poradnu pro vztahy náctiletých. I přes vážné výtky dokážu ocenit nápad autorky s frakcemi a velkou čtivost knihy, proto hodnotím ještě nadprůměrně. Jen mne mrzí, že autorka nechala zemřít velké množství postav, ale s nulovým emocionálním prožitkem pro čtenáře - prostě zemřeli a hotovo, ani mi to nepřipadalo smutné, bohužel.

Od nějakých 16 (a že už tomu je hrozně dávno, kdy jsem měla ještě -náct), se mi nestalo, že jsem knihu prostě musela dočíst, jinak ...nevím tedy, co by se stalo, ale noční maraton proběhl a bylo to fajn. Co jsem v řadách pracujících, ke knihám si hledám cestu obtížněji, než tomu bylo za dob studia ... nicméně ...Divergence je kniha, která dle mého názoru hýbe hlavně světem náctiletých, ale dle mé vlastní zkušenosti, i světem mým. O knize jsem věděla pouze to, že je ve všech knihkupectvích vystavena někde v popředí, že se hodně čte a že vznikl i stejnojmenný film. Takže pro mě počáteční stránky alá frakce apod. úplně nadchly a já si říkala, jak na to ta holka ušatá (rozuměj autorka) přišla. Jasně, je to předvídatelné, romantické, až teda sladkobolné a přesně jak píše janeicka ...přejít úmrtí některých postav bez toho, aniž by čtenář pocítil smutek ...něco je špatně. Celkově však hodnotím knihu na 5*, a pro rýpaly, není to věkem (mám na krku třetí křížek), prostě se mi kniha líbila a rozhodně mám v plánu i další dva díly, i když se mi trochu dere na mysl varování "aby to nedopadlo jako s Hunger Games, kdy poslední díl se už nedal ani číst." No, jdu se nechat překvapit.

No, jestli se mi budou další díly líbit aspoň stejně, jako tenhle, tak okamžitě kupuju celou sérii :-)

No Divergenci jsem si chtěla přečíst na základě zdejších komentářů a hodnocení, ale upřímně jsem četla více. Mnohem vic. Stále nechápu co na divergenci všichni vidí. Začátek byl otřesný, nudný, bez elánu a zamotaný. Postupně to bylo lepší, ale stále nic extra. Bylo to takové jak bych to řekla,... nemastné a neslané. Asi teď dost šokuju fandy této serie, ale nemůžu si pomoct, prostě za mě byly Čáry života mnohem lepši.
Ale postavy byly slušný, to se musí nechat. Tris mi přišla celkem fajn, Tobias byl ze začátku nesnesitelný, ale postupně je čím dál tím lepší. Will i Christina mi byli taky sympatičtí, Will byl vtipný a bezstarostný a Christina zase upřímná a odvážná. A All, toho mi bylo líto a jeho smrt mě opravdu zasáhla i když samozřejmě to co chtěl udělat Tris bylo nejen odporný, ale taky zbabělý, zoufalý a neomluvitelný.
Nápad knihy se mi docela zamlouval, přestože v době kdy jsem knihu četla, jsem nemusela moc sci-fi a doufala jsem, že diky Divergenci mu přijdu na chuť. To se tady nestalo (ale později u Měsičnich kronik ano♥), ale i tak jsem začala sci-fi vice vyhledavat.

Uvidim jak se to bude dál vyvijet, snad se mi Rezistence bude vice zamlouvat.

Z této knihy jsem poněkud na rozpacích. Co se týká děje, byla jsem s obsahem prvního dílu této série spokojená. Možná to nebylo úplně nejoriginálnější, ale díky způsobu, jakým autorka píše, mne Divergence do sebe vtáhla velmi rychle, čtení mělo spád, užívala jsem si to, bavila jsem se u toho. O tom žádná. Přesto mne kniha z nějakého důvodu (kterému zatím nějak nerozumím) Divergence dostatečně nenalákala k tomu, abych si přečetla i pokračování. Přestože měla Divergence otevřený konec, vlastně jsem neměla potřebu si číst, jak to bude celé pokračovat, a vlastně si umím představit, že by po Divergenci nic dalšího nebylo. Možná jsem udělala chybu, když jsem si pokračování nezkusila vzít ihned do ruky a nezkusila si ho číst – třeba by mne chytlo. Ale po dočtení Divergence jsem na to neměla nijak chuť a prostě se mi nechtělo. A zůstalo do tak doteď. A tak tahle série u mne zatím zůstává nedočtená. Uvidíme, třeba se k tomu jednou vrátím a přečtu si celou trilogii najednou. Prozatím s Divergencí končím a dávám 4 hvězdy.

Jsem překvapená, jak mě knížka chytila. Hezké počtení. Jsem zvědavá jak se bude příběh dále vyvíjet.

Skvělé, skvělé, skvělé. Tři dny, přesněji čtyři jízdy vlakem, dvoje usínání a jedna šichta a je to sfouknuto ani nevím jak. Velmi čtivé, autorka mě plně vtáhla do děje. Dneska hned navazuji dalším dílem.

Rozhodně je to čtivé a to i přes tu příšernou ich formu v přítomném čase. Ale místo toho, abychom se něco dozvěděli, se plácáme ve vnitřních monolozích hlavní hrdinky, která se sice na několika místech pozastavuje nad celkem relevantními otázkami, ale jelikož se sama nic nedozví, tak se to nedozvíme ani my. Vlastně je to od autorky mazaný krok, nemusí nic vysvětlovat. Kdyby to měla dělat, zamotá se do toho ještě víc a celý systém se jí zhroutí pod rukama. Čím blíž ke konci jsme, tím je totiž základ světa děravější a na povrch vyplouvají logické nesrovnalosti, kterých je na můj vkus fakt hodně.
Taky by mě zajímalo, který šestnáctiletý teenager by se dobrovolně stal odevzdaným. No vážně.