Jako v nebi

Řekl bych, že povídky v knize jsou opravdu ze života, ale nelíbí se mi vulgarita v nich použitá. Kniha je jinak napsána poutavě a každý čtenář si zde najde svoje.

Jelikož mě tato kniha velmi pobavila, rozhodla jsem se s Vámi podělit o mých pocitech z četby. Vzbuzuje ve mně pocit něhy, vzrušení a zároveň se nebojí ukázat "drsnosti" skutečného světa.Poukazuje na lidskou lhostejnost, která se posléze mění v uvědomění.
V průběhu četby, když je čtenář spokojen s tím, jaký osud spisovatel hlavnímu hrdinovi připravil, dojde často k náhlému obratu děje.
Co mě překvapilo je vulgarita, použitá v povídkách. Ale tím se Patřičný liší od jiných autorů, kteří se ji zřejmě bojí použít ve svých knihách. Tento provokativní přístup však dává příběhům jistou autentičnost.
Nejvíce mě zaujala povídka "Jako v nebi". Jelikož jsem kdysi prožívala velmi podobnou situaci.

Myslím, že kniha je vhodná jak pro ženy, tak pro muže.
Rozhodně ji doporučuji.

Jako v nebi je v pořadí šestá kniha „dřevěného“ výtvarníka Martina Patřičného. Za osm let dokončil sedm povídek. Jejich příběhy se tak dlouho vracely, až je musel napsat. V každé z nich najdete jiný sevřený svět. Postavy, které k vám přijdou i ty, které mít rádi nebudete. Vrátíte se k nim. Lidské vztahy a erotika jsou přítomné ve většině povídek, jako v našich životech či alespoň snech. Osobně doporučuji – nechte si mezi povídkami trochu času na zažití. A nepřeskakujte, Patřičný šetří slovy.