Eldest

Prvnímu dílu jsem dala čtyři hvězdičky, druhému musím dát méně. Tam, kde byl Eragon napínavý, je Eldest rozvláčný. Příliš zbytečných popisů, které jen samoúčelně plnily stránky. Namátkou třeba Eragonova cesta k elfům nebo jeho nekonečný výcvik.
Otravné bylo i jeho zmítání se v citech. Ano, chápu, že nám chlapec dospívá, ale musí to být tak děsný?
Je to jak kolovrátek: Mám ji rád - Nemůžu jí to říct - Řekl jsem jí to - Dala mi košem - Musím se omluvit - ale Mám ji rád......
Na zabití.
Zaplať pánbu za Roranovy kapitoly, které přinesly do knihy trochu akce, a za závěrečnou bitvu.
Překvapení na konci pro mě sice nebylo překvapením, protože bylo nad slunce jasnější, kdo se ukáže a potažmo kdo je čí co, ale budiž. Věřím, že pro mladší čtenáře to mohl být šok. No, možná ne ŠOK, spíš šočíček.
Ale abych jen nekritizovala - není to špatná série. Čtu ji synům před spaním a poslouchají nadšeně. Kdybych ji četla sama, nejsem si jistá, jestli bych musela okamžitě sáhnout po dalším dílu, ale takhle jdeme do toho.

V tomto díle jsme svědky Eragonova učení u Elfů. Bylo to velmi podrobné, ale manuál výuky dračího jezdce v životě k ničemu nepotřebuji.
Více mně bavily linky Rorana a Nasuady, i když anabáze Roranovy vesnice byla těžko uvěřitelná.
Nepochopil jsem, proč se kniha jmenuje Eldest.

Výborné pokračování Odkazu dračích jezdců. Líbilo se mi zpestření dvěma dějovými liniemi, i když ta Roranova mi zpočátku dost vadila a nemohla jsem se začíst. Paolini si vyhrál více s charaktery postav a hlavně Eragona skvěle rozvinul. Nevím proč, ale přijde mi, že i když je děj napínavější a akčnější, neběžel tak hladce, jako v prvním díle. Možná kvůli zdhlouhavějším popisným pasážím, které ale nejsou zdaleka tak nudné, jako ve třetím díle.

Druhý díl už trochu pokulhává po prvním, ale ještě stále je to velmi čtivé a zábavné čtivo. Bohužel ale jako poslední z celé série.

Druhý díl Odkazu dračích jezdců lze charakterizovat jedním slovem: zdlóóóóóuhavéééééé... Už dlouho se mi nestalo, že bych se tak s nechutí prokousával pekelně dlouhými popisy každé květinky, cestičky... Jinak autorovi nelze upřít talent, jen by chtělo knihu zkrátit na polovinu... Třetí díl každopádně odkládám...

Tenhle díl mě na rozdíl o Eragona opravdu zklamal. Až zbytečně dlouhý a vleklý začátek, přes který jsem se dostávala asi pět měsíců a ztratila jsem díky němu chut si přečíst zbývalé knihy z této ságy.

Jedním z mých černých puntíků z mládí je nedočtená série Odkazu dračích jezdců. Teď, těsně před třicítkou, tenhle černý puntík mažu a konečně to dočítám. Vrací mě to o tolik let zpět, kdy jsem poprvé četla první díl a jako hromada ostatních čtenářů jsem byla okouzlená vším tím dračím dobrodružstvím. Jasně, teď, kdy mám na kontě o cca 1000 knih více načteno, už to nedokážu hodnotit očima svého mladšího já, vidím, že to není dokonalý počin, ale pořád je to super počtení a ta nostalgie k tomu dodává bonusové body...

Druhý díl povazluju za slabší než první díl. Nejvíc mě bavily kapitoly o Roranovi a závěrečná bitva. Průměr.

Eldest už se Paolinimu povedl o poznání více než-li jeho prvotina. Větší část příběhu se odehrává v elfských lesích, jejichž popis byl opravdu kouzelný. Eragonův výcvik se ale stával chvílemi zdlouhavý, a proto jsem ocenil změnu dějové linie a fandil Roranovi s obyvateli Carvahalu při jejich cestě do bezpečí.
Závěrečná bitva nebyla špatná, ale četl jsem již lepší.. Odhalená tajemství na konci příběhu, byla vcelku očekávaná. Ještě dnes nakousnu 3. díl, jehož obálka se mi líbí nejvíce, tak doufám, že mě nezklame i obsahem :)

Parádní díl. Nečekala jsem, že i druhý díl mě bude bavit stejně (né-li víc) jak Eragon. Líbilo se mi v přiběhu rozvedení Roranova osudu, což bylo pro mě příjemním zpestřením a velmi překvapivé skutečnosti ke konci. I když jsem něco podobnýho tipovala, přece jen, jsem se netrefila úplně. :) Uz se těším na pokračování. Jen mi asi ušlo, co je tedy Eldest ?