Žena v bílém

Primitivní zápletka a nepochopitelné jednání vystupujících postav. Je to přes sto let starý detektivní román a je to znát. Pro moderního čtenáře je to zbytečná četba.

Myslím, že jsem od knihy očekával moc, ale první část knihy se opravdu nedala číst. Autor se zabýval zcela nepodstatnými věcmi, jak již bylo v 19. st. zvykem. Druhá polovina sotva ušla. Celkově - chybělo zde hodně napětí, kladní muži na mě působili velmi slabošským neprůbojným dojmem, když chtějí bojovat proti podvodníkům, kteří by se neštítili ani mordu. Kniha mě velice zklamala. Na můj vkus - napsal daleko lepší práce než tahle zbytečně zdlouhavá mydlinková opera, které by stačilo jen pár stránek. Ale 19. století je devatenácté století.

Tak z této knihy jsem skutečně nadšená. Skvělé postavy, skvělý děj (byť předvídatelný), skvělá atmosféra. Četlo se to fakt dobře, rychle to odsýpalo. Bylo to zábavné, místy napínavé, trochu tajemné a já si u toho odpočinula. Určitě mohu doporučit.

Zdlouhavé čtení, které by se dalo jednoduše zkrátit na polovic. Uznávám, že občas mělo to napínání a zdánlivá absence děje něco do sebe – třeba z kapitol v Blackwater Park přímo čišela dusná, tíživá atmosféra.
Knihu jsem četla v originále, a tak nemůžu mluvit za překlad, ale docela zábavný byl odlišný styl psaní jednotlivých postav (např. jednoduché vyjadřování služky vs. vzletné popisy hraběte Fosca).
Co mi ovšem neskutečně lezlo na nervy, byla stereotypní žena své doby Laura. Naprosto plochá postava, hloupá a naivní, do které se hlavní hrdina zamiluje i přesto, že s nimi žije i její mnohem zajímavější sestra (autorem mnohokrát popisovaná jako „mužatka"). Takové postavy z literatury vymizely skutečně právem.
Také jsem asi čekala, že autor více využije samotnou Ženu v bílém, její proměnlivé nálady a načrtnutý sklon k záchvatům hněvu. Škoda, mohlo to knize dodat na zajímavosti.