Tajný závod
Všechny obaly
O čem je kniha Tajný závod?
Otevřený pohled do světa profesionální cyklistiky, dopingu, který tento sport provází, a cyklistické ikony Lance Armstronga. Strhující kniha vznikla na základě rozhovorů bestsellerového autora Daniela Coeleho s bývalým olympijským vítězem Tylerem Hamiltonem a prolamuje desetiletí mlčenlivost kolem záludných metod a intrik, nekompetentních doktorech, šéfů týmů neštítících se ničeho a zoufale ambiciózních závodníků. Překvapivým aktuálním vyvrcholením příběhu je doznání Lance Armstronga z užívání zakázaných látek. (Založil/a: Kůstka)
)
Statistiky
Vydání
Komentáře
Výborná kniha o cyklistice.Lecos se zde i dozvíte.Tato kniha se mi líbí...Přečtěte se ji také i vy.Stojí za přečtení.
Parádní kniha, doporučuji všem co si myslí (nebo doufají), že v profesionálním sportu je doping ojedinělá záležitost. Po zobecnění této knihy nejspíše dojdete k názoru, že jiné sporty se až zas tak nemusí lišit. Vysoké hodnocení dávám pro unikátní náhled do zákulisí sportu.
5* - 95/100
5* - 95/100
Cyklistika je dřina. Dřina jako prase, která neskutečně bolí. Sáhnete si až na samé dno a strčíte do něj hlavu, abyste mohli vylízat zbytky sil, které vám zbyly. Pokud ovšem zdoláte ten příšerný kopec, tak i přes neskutečnou únavu se dostaví skvělý pocit, zvlášť, když se můžete kochat i krásnou krajinou.
Vše se ale mění, pokud si chcete měřit pindíky s ostatními v závodech. Bohužel tam ale zjistíte, že ti vrabci zobají ,,speciální vitamíny” a vy si s jazykem na vestě proti nim ani necvrknete. Co tedy udělat, abyste vyhráli? Nezbývá nic jiného, než zobat taky. Začnete jíst, pít, šňupat a píchat si všechno možný, jen abyste měli v cíli za sebou každého, kdo by vás chtěl předjet.
Je to prostě čurací válka, ve které se snažíte přečurat soupeře, dopingové komisaře a taky fanoušky. Ty fanoušky, kteří ještě stále věří tomu, že se dá jezdit čistě, přesvědčujete o tom, že nezobete. No a ty co už vědí, přesvědčujete o tom, že je to normální, protože to dělá každý.
Na a pokud na vás komisaři přijdou, a ve vás se nenajde ani špetka sebereflexe, musíte si najít výmluvu, jak se do vás ten doping dostal. Bude vám sice platná jako mrtvému zimník, ale čím blbější bude, tím většího idiota ze sebe uděláte. Je to takový začarovaný kolotoč, do kterého když jednou nasednete, tak z něj už jen těžko vystoupíte. A nejen o tomhle kolotoči se nám Tyler Hamilton rozhodl svěřit.
Vše se ale mění, pokud si chcete měřit pindíky s ostatními v závodech. Bohužel tam ale zjistíte, že ti vrabci zobají ,,speciální vitamíny” a vy si s jazykem na vestě proti nim ani necvrknete. Co tedy udělat, abyste vyhráli? Nezbývá nic jiného, než zobat taky. Začnete jíst, pít, šňupat a píchat si všechno možný, jen abyste měli v cíli za sebou každého, kdo by vás chtěl předjet.
Je to prostě čurací válka, ve které se snažíte přečurat soupeře, dopingové komisaře a taky fanoušky. Ty fanoušky, kteří ještě stále věří tomu, že se dá jezdit čistě, přesvědčujete o tom, že nezobete. No a ty co už vědí, přesvědčujete o tom, že je to normální, protože to dělá každý.
Na a pokud na vás komisaři přijdou, a ve vás se nenajde ani špetka sebereflexe, musíte si najít výmluvu, jak se do vás ten doping dostal. Bude vám sice platná jako mrtvému zimník, ale čím blbější bude, tím většího idiota ze sebe uděláte. Je to takový začarovaný kolotoč, do kterého když jednou nasednete, tak z něj už jen těžko vystoupíte. A nejen o tomhle kolotoči se nám Tyler Hamilton rozhodl svěřit.








Makáte na sto dvacet procent? Je mi líto, lidičky. To nestačí. Ne v tomhle světě. Buď se zlepšíte, nebo mažete domů. Makat ještě víc? Hodně štěstí... a víte co? Sbalte si kufry rovnou, ať se pak zbytečně nezdržujete.
Po dočtení knihy necítím žádnou zášť vůči jezdcům. Ryba smrdí od hlavy, že, pánové z UCI? Evoluce je jízda na dlouhou trať a nad vším tím trháním rekordů se vznáší chemická pachuť. A to neplatí jenom pro cyklistiku. Nechci ani pomyslet, co se děje v mém milovaném tenise (pět hodin na slunci, ale buďte v klidu - v brašně mám dva banány).
Přesto však, kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Zkusme si představit, že jsme profesionální sportovci, kterým ujíždí vlak. Tvrdě dřeme, ale ten ignorant nabírá rychlost. Průměr s čistým svědomím nebo splněný sen zahalený výčitkami?
Uf, raději ten šutr položím zpátky na zem...